Dnes vás vezmeme na místo, kde by většina lidí žádnou historii nehledala. Sídliště přední Skvrňany však stojí na místě bývalé vesnice s dlouhou a zajímavou historií, která byla nejdříve smetena bombardéry a zbytek dokonala budovatelská mašinérie socialismu. Pojďte s námi objevit, co zbylo po starých Skvrňanech.

První zmínka o Skvrňanech pochází už z roku 1239. Skvrňany byly dlouho samostatnou obcí, posléze spadaly pod plzeňské panství, aby v druhé polovině 19. století byly opět samosprávné. V roce 1924 byly připojeny k Plzni, ale to už byla obec s pěti tisíci obyvateli, které tvořili zejména dělníci ze Škodových závodů.

Původní usedlosti s polnostmi se zde však nacházely i po sloučení s Plzní a na leteckém snímku z roku 1938 je jádro obce stále jasně patrné. Pak přišla druhá světová válka a velká část zejména dělnické zástavby u Domažlické třídy byla zničena. Zbytek obce však stále stál. Ne na dlouho. V polovině šedesátých let začala výstavba sídliště. Zbylé usedlosti byly plošně zdemolovány a ze starých Škvrňan se do dnešních dní zachovalo jen málo.

První destrukce Škrvňan přišla za druhé světové války. Nálety na Škodovy závody znamenaly zničení domkařské a dělnické čtvrti u Domažlické ulice. Po bombardování byla celá tato oblast plná proluk, či celých chybějících ulic. K dostavbě nikdy nedošlo. Naopak. V šedesátých letech plošná demolice zasáhla až sem, ačkoli se zde nic nepostavilo. S výjimkou autobusového nádraží u Domažlické ulice. Jako po bombardování to zde vypadá ostatně dodnes. Zkuste se vydat po cestičkách mezi křoví a naleznete zde i zbytky cihel ze zničených domů. Pokud chcete natáčet horor, či postapokalyptický film, naleznete zde ideální kulisy.

Pojďme nyní na náves. Tu kdysi obklopovaly velké kamenné a dle zpráv i fotografií výstavné usedlosti. Část zmizela při bombardování, ale většina byla zdemolována v šedesátých letech. Jediné, co tu dodnes zůstalo, je přibližný tvar návsi a velká budova školy z roku 1897. Monumentální novorenesanční budova chlapecké a dívčí základní školy byla ve své době největší budovou celých Škvrňan. Dětí zde bylo hodně, obec byla bohatá a vzdělání tak získalo prostory chrámového charakteru.

Nyní se vydáme z návsi podchodem pod divokou Křimickou ulicí. Dále totiž stojí poslední zbytky patrových činžovních domů z počátku 20. století, které jako zázrakem všechno to bombardování a bourání přežily. Stojí kolem křimické ulice při samém konci obytné zástavby a část jich sahá do Touškovské ulice.

Věděli jste, že zde měl stát i kostel? Je to tak, místní učitel pan Josef Chudáček v roce 1931 inicioval stavbu nového kostela, který zde scházel. Návrh kostela vypracoval architekt Jaroslav Cuhra a v roce 1938 se začalo stavět. Dokončena byla jen podzemní kaple a farní budova. Stavba samotného kostela sv. Antonína Paduánského nezačala, protože probíhala druhá světová válka a po roce 1948 již takový plán nebyl politicky průchodný.

Z interiéru kostela zbyl jen balkon, který měl být po dokončení kazatelnou uvnitř lodě stavby. Místo kostela byla záměrně v sedmdesátých letech postavena kancelářská budova pozemních staveb. Farní dům dostal v devadesátých letech přístavbu od architekta Jana Soukupa. Stavbě bychom se někdy rádi věnovali v samostatném dílu.

Související zajímavosti:
Informace o plánovaném kostele
O kostele na webu oplzni.eu