Všímáte si, po čem vlastně ve městě chodíte? Pokud jde o Plzeň, nemělo by vaší pozornosti uniknout něco unikátního. Velmi odolná žulová dlažba, které se říká plzeňská. Má za sebou zajímavý příběh, ať už jde o její výrobu, těžbu, ale také osudy ve dvacátém století. Pojďte objevit tajemství této dlažby v dalším díle série Plzeň známá neznámá.

Plzeňská dlažba se těžila v lomech u Štěnovic a dala název pro dlažby, které byly tvořeny právě velkými žulovými deskami. Plzeňské specifikum bylo skládání desek na vazbu, jakoby to byla zeď a desky se tak překrývají. Jedná se o velmi trvanlivý materiál, na kterém se nešetřilo. Šířka desek dosahuje několika desítek centimetrů. Opracování desek je jen z té strany, po které se chodí. Zespoda jsou opracované jen nahrubo.

Jejich opracováním se zabýval známý plzeňský průmyslník Jan Cingroš, který měl u Koterovské ulice podnik na broušení a opracování kamene. Pro těžkou práci využíval sílu parního stroje – zřejmě jako první kameník v Plzni. Jeho výrobky byly tak kvalitní, že se nakonec stal císařským kameníkem a jeho závod i sám císař navštívil.

Dlažba se používala jak v historickém centru, tak u chodníků tehdy nově vznikajících čtvrtí jako Petrohrad, Slovany, Bory a další. Pokládání dlažby si zajišťovali sami majitelé pozemků a museli při tom dodržovat přísná pravidla.

Po druhé světové válce se dlažba přestala užívat a byla mnohde nahrazována extrémně nekvalitními povrchy, jako byl asfalt a beton. Po roce 1989 začala její městem řízené těžení a prodej do Německa. Tato činnost ustala kolem roku 2019 a dnes probíhá velmi pozvolný návrat do některých plzeňských ulic. Většina chodníků města je však dnes pokryta nekvalitní betonovou dlažbou s nízkou životností a nevkusných tvarů. Nicméně třeba historické jádro města je již celé pokryto žulovými dlažbami.

Zajímavé odkazy
Článek o plzeňské dlažbě na webu Křížky a vetřelci.