Někteří tomu zde říkají Myší díra, jiní prostě jen průchod z Resslovy ulice na Doudlevce. Každopádně je to zajímavé místo plné nečekané historie. Je to také skoro poslední přeživší kamenný viadukt v Plzni. Navíc zde při obyčejném průchodu pod železnicí a silnicí můžete navštívit také galerii.

Řeč bude o takzvané Myší díře, která je skutečně naprosto nenahraditelnou a zásadní spojnicí pro plzeňskou pěší a cyklistickou dopravu. Je to navíc spojnice zajímavá i historicky a samotné ústí začíná jedním z posledních kamenných viaduktů Plzně.

Tenhle průchod dnes vede pod třemi vytíženými komunikacemi. A to pod tratí Plzeň – Železná Ruda, dále pod tratí  Plzeň – Cheb a nakonec zde od roku 1997 musíme podlézat i kapacitní komunikaci U Trati.

Je to vítaná pěší zkratka z centra města od Americké do Doudlevec, k železniční stanici  Zastávka či k zimnímu stadionu. A kýženou zkratkou je tento průchod už pěknou řádku let. Jeho historie však má poněkud spletitý začátek.

Když byl v roce 1862 vybudován násep trati do Chebu, byla za ním jen pole a ve větší vzdálenosti vesnice Doudlevce. Ačkoli tehdejší společnost, která trať stavěla, slibovala větší počet průchodů pod masivním náspem, žádný zde nevznikl. V dalších letech se však začala rozvíjet zástavba kolem malých průmyslových podniků za náspem a průchod začal scházet.

Mezitím v roce 1877 vznikla odbočka z hlavního nádraží do stanice Zastávka a dále do Klatov a Železné Rudy. Už tehdy zde vznikla naše myší díra, nicméně tehdy nebyla primárně pěším průchodem, ale pozůstatkem nikdy nerealizovaného plánu na stavbu vlečky do Hýrova mlýna. Hýrův parní mlýn byl před rokem 1873 jeden z největších průmyslových podniků Plzně. Dnes z něj zůstalo jen rumiště uprostřed města.

Nicméně Plzeňáci začali viadukt využívat a nebezpečně přitom přecházeli trať do Chebu. Na konci devatenáctého století tu vznikl kýžený průchod i pod zmíněnou tratí a lidnatá čtvrť Doudlevce získala bezpečnou zkratku do města. Od té doby se zmíněný kamenný viadukt, který je krásnou vzdušnou stavbou – zejména v porovnání se zbytkem průchodu, nezměnil. A zatímco v posledních letech bohužel prakticky všechny zbylé kamenné viadukty byly zničeny a nahrazeny upatlanými betonovými mosty, tenhle zatím hrdinně odolává. Je to takový symbol této části Plzně.

Další pokračování průchodu je už poněkud stísněné a ani rekonstrukce této trati v roce 2012 situaci nezlepšila. Tohle místo by si zasloužilo o trochu větší průchod, jelikož v týdnu je tu opravdu živo.

Ano, i v podchodu může být galerie. Živé místo, které se stále mění a je příležitostí, jak umělecká díla dostat přímo mezi lidi. Funguje už od roku 2012. Kurátorky této nezvyklé výstavní síně Dagmar Štrosová a Hana Kršňáková oslovují skupiny i jednotlivce žijící v Plzni, aby se výtvarnou i nevýtvarnou formou prezentovali ve veřejném prostoru.

Umělecká díla zde nejen vzniknou, ale mnozí kolemjdoucí k nim pak přidají něco svého. Prostor se tak stále mění.