Dnes vás vezmeme na velmi známé místo, kde byli zcela jistě všichni Plzeňáci. Pražský most pamatuje Plzeň ještě uzavřenou v hradbách a jako zázrakem přežil rozmáchlé ničení a bourání v 19. i 20. století. Dnes je to podivný most, napůl zasypaný a napůl ve vodě. Poznejte jeho příběh.
Pražský most je trochu podivným mostem. Z jedné strany to most je, ale z druhé jej ani nepoznáte. Svoji současnou podobu získal v roce 1922, když se rušila Mlýnská strouha. Nicméně to předbíháme.
Pražská ulice a na ní navazující pražská brána byla od založení města nejdůležitějším komunikačním místem města. Ve středověku vybudovali stavitelé města takzvanou mlýnskou strouhu, která začala sloužit jako městský příkop s vodou. A tento příkop bylo třeba nějak překračovat. Tehdy zde vznikl i první most, zcela jistě dřevěný.
Původní brána byla na trochu jiném místě a tak i most byl blíže městu. Současnou dispozici získal prostor až během 16. století, když byly vybudovány masné krámy, které si vynutily i posunutí opevnění a celého komplexu brány. I tehdy zde byl jen dřevěný, zdá se, že krytý most. Dřevěný byl proto, aby se v případě obléhání dal rychle odstranit.
Po třicetileté válce vojenský význam pražské brány poklesl a tak byla dřevěná konstrukce mostu postupně přeměněna na kamennou. Současnou podobu získala před rokem 1750, jak nám dokládají některé veduty města z tohoto období. Jedná se tak o nejstarší dochovaný most Plzně.
Most je dlouhý 24,2 m a široký 5 m. Postaven je z pískovce a má dva oblouky přibližně kruhového tvaru. Menší klenba má poloměr asi 4,5 m a větší asi 6,3 m. Původně měl most také kamenné zábradlí, které bylo v polovině 19. století nahrazeno litinovým.
Zajímavá je i jeho sochařská výzdoba, ačkoli se z ní dochovala jen třetina. Původně se totiž na mostě nacházely sochy hned tři. Dvě sochy se totiž stěhovaly. Jednalo se o sochu Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého. Obě sochy se však v roce 1850 stěhovaly na tehdy nový Rooseveltův most. Dochovala se tak jen současná socha Piety z roku 1750 od Antonína Hericha. Nicméně dnes už zde nenalezneme originál, ten byl v osmdesátých letech uschován a v roce 1987 pak byl nahrazen kopií od plzeňského sochaře Jaroslava Šindeláře.
A co se stalo, že je dnes most vidět jen z jedné poloviny? V rámci protipovodňových opatření byla v roce 1922 zasypána Mlýnská strouha, která pod mostem protékala. Tehdy se počítalo s tím, že bude most zasypán zcela, nicméně ředitel národopisného muzea Ladislav Lábek tehdy tak dlouho bojoval o alespoň částečné zachování, až byl vytvořen kompromis, který dnes vidíme. Díky tomu taky byla zachována část mlýnské strouhy, která byla v roce 2010 upravena do o)podoby dnešního malinkatého parku, který je oblíbeným odpočinkovým místem Plzeňáků.
V roce 1929 prošel most ještě jednou důležitou proměnou. Začala po něm jezdit tramvaj. A ta tu jezdí dodnes. Poslední zajímavost. Když se dnes díváme na komunikaci, která po mostě vede, tak původní most zasahuje zhruba do poloviny dnešní silnice.
Zajímavé odkazy:
Pražský most na památkovém katalogu
Pražský most na Wikipedii
