Kousek za posledními domy bývalé samostatné obce Újezd se nachází dozajista i tajemný areál staré továrny. Tato továrna ještě před sto lety expedovala své výrobky široko daleko i do zahraničí. Dnes není po původních majitelích ani památky a samotný areál postupně zaniká. Pojďte s námi objevit, co se ve zdech této továrny dělo.

Obec Újezd zažívala od poloviny 19. století rozmach a to i díky objeveným nalezištím kaolínu. Už v osmdesátých letech devatenáctého století na místě současné továrny vznikl závod na zpracování této komodity. Ložiska se však rychle vyčerpala a továrna osiřela.

Ne však na dlouho. Ve dvacátých letech dvacátého století jí zakoupili bratři Drechslerové, kteří se rozhodli, že zde budou vyrábět keramické glazury a smalt. Továrnu proto rozšířili a pod názvem Bratři Drechslerové, keramicko­chemická továrna a výroba zemitých barev se pustili do produkce. Glazury z této továrny byly expedovány po celém Československu, ale také do zahraničí. Jejich výrobky využívala i známá značka Bohemia pro glazury českého porcelánového zboží.

Pokud se ptáte, co je to ta zemitá barva či glazura, tak se jedná o jednu z nejjednodušších glazur, kde hlavním činidlem je vápenec a které se vypalují při teplotách kolem 150 stupňů Celsia. Mají poměrně malý barevný rozsah a nejznámější barva, kterou známe ze smaltovaného nádobí našich babiček je nevýrazná rezavohnědá. Jedná se však o glazury extrémně trvanlivé a kvalitní.

Dominantou továrny je dodnes 23 metrů vysoký tovární komín, který vznikl až ve třicátých letech, kdy se továrna modernizovala. Původně využívala dva menší komíny, které však stále rozzuřující se produkci nestačily. Zajímavé jsou také dochované fragmenty fasády, která nese secesní detaily. Samotný areál je pak výjimečně dochovaným malým průmyslovým podnikem, kterých bývalo kolem Plzně mnoho, ale prakticky žádný se nedochoval v tak původním členění.

Smutný byl osud původních majitelů i samotné továrny. Část původní rodiny byla zavražděna v koncentračních táborech, zbytek se musel odstěhovat. Společenské změny po roce 1948 pak přinesly příběh, který známe vlastně ze všech továren. Prosperující závod byl znárodněn a po čase zrušen. Místo výroby smaltů a glazur zde působilo místní jednotné zemědělské družstvo. JZD se o budovy nestaralo a nechávalo je chátrat.

Po roce 1989 byla bývalá a zchátralá továrna vrácena původním majitelům, kteří však žijí v zahraničí, Dlouhá desetiletí neúdržby se na stavbě podepsaly. Je škoda, že tyto jedinečné stavby, které tvoří výraznou stopu v naší krajině, tak rychle bez zájmu mizí a není v silách dnešní doby pro ně najít nějaké nové využití.

Zajímavé odkazy:
Záznam na portálu Industriální topografie
Odkaz na zajímavé album na Rajčeti