Unikátní místo plné zajímavých mostů. Takové najdete kousek od Wilsonova mostu na nábřeží Radbuzy. Čím jsou místní mosty zajímavé a jaké technické řešení skrývají? To vám prozradí další díl našeho video seriálu.

Video si můžete pustit zde.

Kousek od Wilsonova mostu je poměrně unikátní soumostí, které přes Radbuzu převádí několik železnic, automobilovou dopravu a najdeme tu i lávku pro pěší. Dnes si řeku můžeme přejít na celé řadě míst, ale ještě v polovině 19. století stál jen pražský most a zde místo řady mostů byl přívoz! První most zde byl postaven až s příchodem železnice do města v roce 1862. Ten už nestojí, ale stojí jiný o něco málo mladší. No, pojďme se na to podívat.

Něco málo k orientaci! Na tomto krátkém úseku se nachází železniční most trati do Klatov, vedle něj trojkolejný most s kolejemi tratě do Chebu a Domažlic. Ještě dále pak stojí jeden železniční most s kolejí trati do Domažlic. Následuje dvojice silničních mostů, které jsou součástí mostu Milénia, a nakonec je tu ještě Kožíškova lávka pro pěší.

První most v těchto místech zachycuje mapa z roku 1864. V roce 1876 k němu přibyl železniční most trati do Klatov. Ve dvacátých letech 20. století přibyl most pro třetí kolej. V letech 1996 až 1997 byl přistavěn nejjižnější železniční most. V roce 2000 přibyl most Milénia a Kožíškova lávka. Velkou proměnou prošlo místo v roce 2012, kdy byly zbourány dva původní mosty a nahrazeny jedním trojkolejným. Pojďme si je konečně prohlédnout.

Ten co je vidět od města je nejhezčí. Impozantně se nad řekou tyčí od roku 1876 a je složen z dvou typů konstrukcí. Přes řeku přechází nýtovaná příhradová konstrukce vyrobená v roce 1914. Rozpětí je úctyhodných 62 metrů a od hladiny řeky k mostu je to 18,5 metru. Tento krasavec pochází ze škodovácké mostárny a je dnes ze všech zdejších mostů nejstarší. Příhradovou konstrukci na obou stranách předcházejí vždy dvojice kamenných kleneb – stále vzácnější prvek české železnice. Pilíře pocházejí z doby výstavby v roce 1876, klenby byly upravovány na počátku dvacátého století. Při poslední rekonstrukci byly klenby obloženy žulou – na původním pískovci se podepsalo zkažené plzeňské ovzduší 20. století.

Za tímto krásným inženýrským dílem je nový trojkolejný most z roku 2012. Nahradil dvojici historických mostů, přičemž zmizel i ten úplně první z roku 1862. Ten byl v době svého dokončení novou plzeňskou dominantou, která byla na kdejaké pohlednici a mnohdy i záměrně zvětšená – tak byli tehdy Plzeňáci na most hrdí. Přes tento most přecházela i železniční pěší lávka, na kterou mnozí vzpomínají.

Současný most je nad řekou tvořen trojicí ocelových svařovaných příhradových nosníků, které nesou železobetonovou mostovku. Délka této střední části je 63 metrů. Nábřeží jsou přemostěna vždy třemi samostatnými nosnými konstrukcemi na společných opěrách a pilířích.

Posledním železničním mostem je novostavba z roku 1997, která byla navržena jako příhradová šroubovaná konstrukce. Ta byla zvolena tak, aby připomínala původní příhradové nýtované mosty. Nábřeží pak překlenují ocelové trámové konstrukce s betonovou deskou.

Tolik mostů na jednom místě jen tak někde nebývá. Je to taková učebnice toho, jak se mohou mosty konstruovat a jak se v čase proměňují. Tak či tak je to pěkné místo k podrobné prohlídce a možná ho ocení i vaši kamarádi z jiných měst. Zkuste je sem vzít.  Už jen chůze po Kožíškově lávce a následný výhled na soustavu železničních a silničních mostů rozhodně zanechá dojem v každém, kdo se tu ocitne poprvé.

Související zajímavosti:
O železničních mostech na Encyklopedii Plzně
Podrobný popis náhrady dvou historických mostů za jeden nový v roce 2012