Jsou prázdniny a my vás bereme na průzkum obcí nedaleko Plzně. Dnes jsme vyrazili do známé obce Dobřív, která se může chlubit nejednou památkou. Ukážeme vám však i méně známé okolí, které rozhodně stojí za objevení.

Video si můžete pustit zde.

Co vše Dobřív a okolí skrývá? Těšit se můžete na krásný osamocený kostel, vyhlídku na Dobřív, hornickou čtvrť, jeskyně a skály, roubenky, Švédský most a funkční hamr. Pojďme na to.

Vyrazili jsme z Hrádku a kousíček za tímto průmyslovým městečkem se nachází krásný kostelík sv. Jakuba. Nachází se těsně pod vrchem sv. Vojtěch a nezvykle je mezi poli prakticky sám.

Kostel, který stojí osamocený v krajině. To je buď kostel poutní, anebo tu něco bylo, co už to dnes není. Tentokrát je to druhá možnost. Osamocený je kostel až posledních čtyři sta let. Už ve dvanáctém století tu stála malá obec Chylice a nejméně od konce 13. století i kostel sv. Jakuba. Z ranně gotické stavby se dochovaly některé zdi hlavní lodi kostela současného. Po zániku obce v době ještě před Třicetiletou válkou, zchátral i zdejší svatostánek. V letech 1675-1676 zde nechal majitel mirošovského panství František Diviš Vratislav z Mitrovic postavit tuto ranně barokní stavbu.

Vznikla tak ojedinělá krajinná dominanta, která dotváří malebnost zdejšího podhůří Brd. Krásu umocňuje udržovaný hřbitov, šindelem opatřená střecha i krásná vápenná fasáda plná nerovností. Na hřbitov se vstupuje brankou ve zdi, která pochází z doby barokní přestavby.

Cesta od kostela dál je složitá, jelikož zdejší silnice třetí třídy je extrémně přetížená a chůze po vyznačené modré trase je nebezpečná. Využijte okolní polní cesty a pěšiny. Jde jen o to se dostat o pár stovek metrů dál, kde modrá odbočuje na polní cestu. Tato křižovatka je u bývalého důlního areálu Čtrnáctka, který je jedinou dochovanou nadzemní částí místních uhelných dolů.

Právě těžba uhlí výrazně formovala zdejší kraj v devatenáctém století. O důlní historii informuje naučná stezka Za černým diamantem, která je opatřena opravdu povedenými informačními cedulemi. Chvíli jsme ji sledovali a cestou do dělnické kolonie Janov jsme narazili na hezkou vyhlídku, ze které je vidět na Dobřív.

Kolonie Janov vznikla pro ubytování dělníků a úředníku Mirošovského kamenouhelného těžařstva. Obzvláště domky určené pro úředníky jsou dodnes dochovány s celou řadou pěkných detailů.

Pokud se z Janova vydáte dále po modré, čeká vás opravdové překvapení. V mapě je toto místo jen nenápadně naznačeno, ale po příchodu vám spadne brada. Kdysi se tu těžil kámen, snad na výrobu mlýnských kamenů. Nad lomem je hrádecké přírodní divadlo, ale toto místo působí osamoceně a prakticky opuštěně. Jelikož byl starý lom zanechán vlastnímu osudu, příroda to zde osídlila ve velké rozmanitosti. Málo známá lokalita rozhodně stojí za průzkum.

Z tohoto místa je to už jen kousek do Dobřívi. Stačí překonat místní lokální železniční trať a po příjemné cestě už dojdete k prvním chalupám vsi. Malebná obec je bohatá na roubené stavby. Bohatost dřevěné zástavby je dána rozdílným způsobem živobytí než u obcí blíže k Plzni. Zatímco u Plzně byly velké statky, rozsáhlá pole a blízkost města zaručovala odbyt a tedy ekonomický růst obyvatel, tady to bylo jinak. Zde vládlo pastevectví, práce v hamrech a dolování. Obyvatelé tudíž stavěli ze dřeva, a jelikož nebohatli jako jejich sousedé u Plzně, nepřestavovali své domy na kamenné.

Jednou z nejcennějších je chalupa číslo 16, která je také jednou z největších v obci. Statek tu byl již ve středověku, současné roubené obytné stavení je z konce 18. století.

Na návsi je celá řada dalších roubenek a taky nezvykle monumentální pomník obětem první a druhé světové války. My však pokračujeme po modré, kolem pamětní síně významného herce Jindřicha Mošny k mostu, kterému se říká Švédský. Unikátní kamenný barokní most byl postaven v  17. Století. Své jméno získal dle pověsti, která tvrdí, že se po něm přepravovaly dělostřelecké koule z místního hamru.

U mostu stojí socha sv. Jana Nepomuckého, která má nezvyklé detaily. Na podstavci jsou vyvedeny sluneční hodiny. Ale pozor, tyto hodiny jsou ze všech čtyř stran. My, co jsme na vysoké škole chodili na oblíbený předmět Astronomie pro každého, víme, že sluneční hodiny lze udělat na jakoukoli světovou stranu. Pokud tedy oželíte, že zejména ty severní vám ukazují jen pár hodin během dne.

Od mostu je to už jen kousek k národní kulturní památce – vodnímu železnému hamru. Vede k němu pěkná alej, vysázená na hrázi náhonu, která jej odděluje od řeky Klabavy. Po chvíli se už z poza stromů vynoří dlouhá budova s unikátním vnitřním zařízením.

Vodní hamr je technickou památkou připomínající tradici zpracování železa v tomto kraji. Stojí v těsném sousedství hráze Huťského rybníka. Náhon přivádí vodu dřevěným korytem – zvaným vantroky – na vodní kola, která pohánějí hamernická zařízení. Původně měl hamr pět vodních kol, z nichž jsou dodnes funkční tři. Pokud nepřijdete v pondělí – tak jako my, můžete nahlédnout dovnitř, kde vám nadšení průvodci a kováři ukáží, co tohle zařízení i dnes zvládne. A rozhodně to doporučujeme!

My jsme si před hamrem prohlédli i takzvanou houbu, což je materiál, který zbyde po tavbě železa v malých hliněných pecích a který se dále zpracovává na železo.