Právě si prohlížíte Plzeňsko známé neznámé: Dýšina

Plzeňsko známé neznámé: Dýšina

Je léto a my vyrážíme objevovat zajímavé vesnice a městečka kolem Plzně. Tentokrát jsme se vypravili do Dýšiné, kde je tolik zajímavostí, až jsme nevěděli, co do videa všechno dát a co už ne.

Video si můžete přehrát zde.

Malebná Dýšina by vám rozhodně neměla uniknout. Krátká vycházka po obci vám mimo jiné nabídne originální křížovou cestu, parádní kousky lidové architektury, monumentální kostel, krásnou faru, mlýn a zavítáme i do Nové Huti.

Začali jsme na nádraží Chrást. Většina turistů zamíří buďto do Chrástu, či dolů ke Klabavě a Nové Huti a dál do lesů na východ. Vynechat Dýšinou je však chyba. Jdeme proto do obce a hned na jejím kraji, u místní základní školy narážíme na jednu zajímavost – sochu gen. Pattona.

Socha byla totiž původně určena do Plzně a měla být v roce 2005 odhalena k 60. výročí osvobození Plzně Američany. Majetkové a finanční spory nakonec vedly k tomu, že socha v Plzni umístěna nebyla. Od té doby však zdobí trávník před školou v Dýšině.

Pokračujeme dále Školní ulicí. Pozornější z vás si již možná všimli drobných netradičních kapliček u místních plotů. Dýšina má totiž další novodobou zajímavost! Jedná se o křížovou cestu, která prochází velkou částí obce. Byla vysvěcena plzeňským biskupem Františkem Radkovským v roce 2014. Jednotlivé keramické reliéfy vznikly pod rukama obyvatel na dýšinské faře. Zasazení do plotů a vytvoření různých stříšek a kapliček je pak dílem majitelů jednotlivých domů.

Hlavním tahákem Dýšiny je však hlavně místní lidová architektura, díky které byla v této obci vyhlášena vesnická památková zóna. Zatímco jinde se bouralo a levně upravovalo, tady se dochovala skoro celá náves. Pojďme se ale podívat, jaké detaily si nenechat ujít.

Například usedlost č. 17 má zachovanou už jen bránu a stodolu. Brána je sice z průběhu 19. století, ale ty dvě kamenné profilované konzoly jsou pravděpodobně ještě středověkého původu a jsou zde druhotně použity.

Hlavní památky jsou však kolem návsi. Stojí tu celá řada krásných statků s bránami a usedlostmi z počátku i konce 19. století. Mezi těmito krásnými domy však některé vyčnívají. Třeba ten s číslem popisným 8. Je to roubenka v kožichu.

To, že je dřevěný roubený dům v kožichu nám říká, že je jeho dřevěná konstrukce opatřena omítkou. Tento dům je považován za jednu z nejstarších staveb na návsi. Unikátem je však jeho sýpka, malá nenápadná stavbička s netradičně řešeným stropem. Má totiž takzvanou dřevěnou klenbu. Z boku je vidět roubení i vymazávka. Z použitého dřeva bylo zjištěno, že stavba vznikla v roce 1738.

Hned vedle je pěkný dům z roku 1897 s velkoměstskou novorenesanční fasádou a naproti němu třeba pěkné kamenné ostění vedlejší usedlosti. O kousek výš zase najdeme bohatě zdobenou vjezdovou bránu. Takové brány vznikly jen v obcích blízko Plzně a nikde jinde na světě už je nenajdete.

Nechme statky. Hned za návsi se nad obcí vypíná nápadný kostel. Než k němu vystoupáte, pokochejte se jednou z nejkrásnějších barokních far na Plzeňsku. Místní farnost si nechala v osmnáctém století od plzeňského barokního stavitele Jakuba Augustona vystavět krásnou patrovou budovu s náročně řešenou fasádou. Dokončeno bylo v roce 1712.

K Dýšinskému kostel Nejsvětější Trojice a sv. Šimona a Judy se stoupá po schodech. A právě schody vrcholící krásným portálem, nad který se vypíná kostel, patří k opravdu nádherným zákoutím. Portál vedoucí na hřbitov je zajímavý. Je sice barokní z osmnáctého století, ale má přípory připomínající gotickou architekturu.

Kostel samotný byl vystavěn již ve 14. století, což prozrazují opěráky presbytáře, vysoká střecha i třeba schodišťová věž vedoucí na půdu. Současná podoba je však barokní. Nepřipomíná vám ta dvojice zakrslých věžiček v průčelí něco? Ano, kostel sv. Anny v ulici Bedřicha Smetany. Z toho se soudí, že i na této stavbě pracoval Jakub Auguston. Malebnost okolí kostela umocňují i vzrostlé stromy a upravený hřbitov. Vyrazme však dále.

Jdeme nyní ulicí Přátelství do Nové Huti, která je součástí Dýšiny. Pohled na mapu nám prozradí, že zatímco Dýšinou tvoří rozpoznatelná náves s velkými usedlostmi, Nová Huť žádný pořádný centrální prostor nemá. Jde tedy o osadu novou, vzniklou někdy na počátku 18. století. Její historii prozrazuje její název. Nevznikla totiž jako vesnice, ale původně zde byl železný hamr patřící Plzni, který využil sílu říčky Klabavy. Kolem hamru vzniklo pár chalup, ale ty se do dnešní doby nedochovaly. Dnes tu můžete obdivovat zejména krásné vilky z první půle dvacátého století, kdy zde vznikla klidná čtvrť.

Ústřední budovou Nové huti však mohutný mlýn. Ten zde v polovině 19. století nechal vystavět Josef Bílý a po něm se mu také říkávalo Bílý mlýn. Dnes je to rarita. Shodou okolností přežil ničení tisíců bývalých mlýnů v druhé polovině dvacátého století a po vrácení původním majitelům – Prokopům se v něm dále mele. Krásná je zejména obytná budova z počátku dvacátého století.

Hned u mlýna je dřevěná zvonička z roku 1923, rekonstruovaná místním okrašlovacím spolkem. U ní naší dnešní prohlídku ukončíme.

Napsat komentář