Jedno z nejznámějších plzeňských zákoutí je takzvaná Branka, kterou naleznete na konci ulice Bedřicha Smetany. Je to jediný stále viditelný pozůstatek starých plzeňských bran. Nyní ji čeká velká proměna, kterou iniciuje a vede Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje. Pojďte si s námi prohlédnout Branku.

Středověké město Plzeň mělo čtyři městské brány. Pražskou, Malickou, Skvrňanskou, která se pak stěhovala a stala se Říšskou a samozřejmě tu naši, Litickou. Taková brána do města bývala složitou stavbou, protože měla zároveň umožnit průchod do opevněného města a zároveň zabránit útočníkům, aby tudy pronikli.

Ta Litická byl vlastně komplex tří věží, příkopu, barbakánu, což je předsunutá pozdně gotická pevnost a řady obranných zdí. Když se díváme na její hypotetickou rekonstrukci, byla to stavba hodná malého hradu. Kam se to vše podělo?

Většina bran byla zbořena poté, co Plzeň ztratila pevnostní funkci. Od počátku devatenáctého století tak byly všechny brány zbourány mnohde až na základy a místa, kde stály, se změnila ve stavební parcely. Jedinou výjimkou je Litická brána.

Z původního komplexu brány zbylo sice málo, ale něco přeci jen. Přední i zadní věž a barbakán byly zbourány a padla vlastně i ta hlavní uprostřed. Nicméně se tehdy zachovala postranní branka pro pěší, kterou draví, pokroku chtiví Plzeňáci nezničili jen proto, že zde v roce 1805 navrhl stavitel Šimon Michael novou budovu filosofického ústavu a do novostavby zakomponoval zbytek Litické brány. A pojďme už konečně dovnitř.

Mnozí z vás brankou jistě už prošli. Je sice několik let zavřená, ale bývala oblíbená. Všimli jste si někdy toho, co všechno tu je? Branka byla totiž na počátku 80. let minulého století upravena a vznikla tu malá expozice. Její návrh je dílem architekta Klementa Štíchy. Kovářské práce pocházejí z dílny Stanislava Sedláka a Martina Reise. Pokud se ptáte, co tu bylo před tím, tak to byla trafika.

Tato malá expozice ukazuje třeba sochu sv. Jana Sarkandera, která dříve stála na původním a později i na novém Saském mostě. Sem byla přesunuta v osmdesátých letech a nahrazena kopií od Jaroslava Šindeláře. Další zajímavou sochou je ta, která zobrazuje sv. Víta. Ta stála původně na nároží historického měšťanského domu U Zlaté lodě.

V Brance naleznete například velký kus kamene. Tenhle kus pískovce byl totiž nalezen při archeologickém průzkumu. Je to původní závaží, které sloužilo k zvedání padacího mostu brány. Místo, kde bylo závaží nalezeno, je také velmi zajímavé.

Za skleněnou stěnou, která dnes už není příliš průhledná, se totiž nachází několik cenných středověkých artefaktů. Je to jedno z mála míst Plzně, kde můžeme vidět pořádnou gotiku. Ať už na stěně ve formě slepých arkád, tak zejména jako poctivě otesané a pečlivě seskládané kamenné kvádry – zdi původní brány.

A pak je tu tato díra. Šest metrů hluboká šachta, která vede až do plzeňského podzemí. Sloužila jako místo, kam se spouštělo zmíněné závaží. Jde tedy o originální prvek ze středověku.

Na závěr bychom chtěli poděkovat Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje, která nám umožnila v brance natáčet. Ta nyní chystá ve spolupráci s dalšími městskými institucemi opravu tohoto prostoru. Branka projde v několika etapách výraznou proměnou, od archeologického výzkumu až po realizaci nového řešení vzešlého z architektonické soutěže. Má se opět stát místem pro setkávání a také nabídnout  novou expozici prezentující tento jedinečný prostor. Tak držíme palce, ať se to vydaří.

Související zajímavosti:
Projekt Nová Branka
Reportáž o nové Brance na Českém rozhlasu
Socha sv. Jana Sarkandera na webu křížky a vetřelci
Socha sv. Víta na webu křížky a vetřelci
Podrobná práce o sochách sv. Jana Sarkandera