Dnes nás čeká poslední prázdninová výprava po městě. Celé prázdniny jsme vám ukazovali, že i po městě se dá podniknout výlet a že se během něj dá mnoho výlet. Naše výpravy zakončíme procházkou Jižním předměstím!

Trasa: https://mapy.cz/s/gevukesora
Délka: 1 200 metrů

Jižní předměstí je vlastně první velkou plzeňskou čtvrtí, která začala postupně vznikat od poloviny 19. století.  Většina toho, co dnes uvidíme je však až ze samotného závěru devatenáctého století a tudíž se můžeme těšit na řadu zajímavých detailů i krásných domů.

Nejstarší část současného jižního předměstí vznikala kolem Kolárovy ulice a tehdejší Valdštejnovi, později Škodovi strojírny. Tam dnes nepůjdeme. My projdeme část, která se od sedmdesátých let 19. století začala šířit z několika ohnisek kolem Tylovy a Husovy ulice. Do konce devatenáctého století se čtvrť prostavěla až k železniční trati a u ní začneme s pohledem na parádní domy kolem Hálkovy ulice

Díky železniční trati, která si vybrala opravdu velký prostor, mohly vzniknout výstavné domy, které se otáčí do velkého volného prostoru. Většina zdejších domů vznikla kolem roku 1910 a společným znakem jim je secese. Každý jeden by vydal na samostatný díl, tak si Hálkovu ulici zpracujeme někdy zvlášť.

Vstupujeme nyní do Koperníkovy ulice. Místa, které nemá úplně nejlepší pověst, ačkoli je tu na co koukat. Ulice byla nedávno velmi nešťastně rekonstruována. Je tu jen asfalt. Řádné stromy, žádné vsakovací povrchy, vůbec nic. Když se ale podíváte vzhůru, tak se nad vámi rozehraje divadlo tvarů, věží, štítů a řady krásných detailů. Závěr předminulého století si dával záležet na okázalém vzhledu prachobyčejných činžovních domů a tak je nač koukat.

Mnoho detailů teď rychle mizí a to kvůli nástavbám. Zvyšování domů vede nejen k narušení estetiky, ale také k tomu, že ulice vypadají ještě menší, je tu více tma a tak nějak to není ono. Pojďme ale dál. Čeká nás jedna velkolepá budova.

U ústí Nerudovy ulice totiž stojí obchodní akademie designu a řemesla. Škola nesla původně název Německá obchodní akademie Františka Josefa I. Monumentální stavba s vysokými štíty, gigantickými okny a velkým portálem vznikla v letech 1907 a 1908. V té době tu stála osamocená na prázdném pozemku, těžko si to dnes představit.

Nyní nás čeká přechod do ulice Kardinála Berana a během něj můžete obdivovat zmíněné detaily a zajímavé architektonické prvky na fasádách zdejších domů. Je zajímavé, že se díváme na obyčejné bytové domy, kterým stavitelé, tehdejší developeři vtiskli tak zajímavé tvarosloví. A přesto působí čtvrť jednotně. To hlavně díky dodržování přibližné výšky domů a uliční čáry. Díky tomu je to také čtvrť velkých zelených vnitrobloků.

Plachého ulice byla rozšířena v devadesátých letech 19. Století, kdy se město snažilo, aby sevřená bloková zástavba s poměrně úzkými ulicemi byla trochu vzdušnější. Díky tomu je tato ulice světlá a stromy jí dávají takový pražský charakter.

Nyní ale pojďme dále ulicí Kardinála Berana. Čeká nás zajímavý moderní dům. Jedná se o funkcionalistickou stavbu, která je spořádaně vsunuta mezi starší domy. Dům je ukázkou toho, jak extrémně moderní stavba může krásně zapadnout do svého prostředí. Stavba byla dokončena v roce 1939 pro rodinu Nachtigalových a architektem domu je Václav Neckář. Díváme se na zcela jedinečnou ukázku toho, že když se chce, tak i nová plastová okna nemusí dům zcela znetvořit.

Nyní už překonáme Tylovu ulici a jdeme do slavné Husovky, ulice na kterou má každý názor, ale jen málokdo jí zažil. Mimochodem, právě v této ulici vzniká Plzeň známá neznámá.

Husovka je takovým živým srdcem Jižního předměstí. Husova ulice je výjimečná i svým rozšířením při ústí do Klatovské. Vznikl tu volný vzdušný prostor, který dnes oživují stromy. Kolem je celá řada velmi zajímavých domů, kterým se budeme věnovat v našich tradičních podrobnějších dílech. Dnes jsme na vycházce, takže pojďme dále.

Průchodem skrz budovu Národní banky se dostaneme k ikonické pěší křižovatce, která je na plzeňské poměry netypickým zákoutím. Plzeň byla založena na rovině a většina ulic je rovných jako když střelí. Tento prostor je tedy svojí členitostí dost výjimečný.

My se jím dostáváme ke krátké uličce, která je vydlážděna takzvanými kočičími hlavami a je to upomínka na to, že tu kdysi byla jen zapadlá polní cesta. U této cesty pak stojí předměstská stodola, kterých tu bývaly desítky. Ta druhá dochovaná stodola je v Kolárově ulici. Kdysi tu podobných staveb byly desítky, dnes tu zůstaly tito poslední mohykáni. Tohle zákoutí je ostatně plné příběhů, o kterých vám nejlépe řekneme, když se někdy připojit na některou z našich komentovaných vycházek.