Právě si prohlížíte Plzeň známá neznámá: Na Doubravku

Plzeň známá neznámá: Na Doubravku

V rámci letní minisérie výletů po Plzni a okolí vás vezmeme na známé plzeňské výletní místo. Doubravka je plná pěkných cílů výletů a my vybíráme ty nejznámější. Vydejte se s námi na krátký výlet, který vám ukáže řadu zajímavostí.

Video si můžete přehrát zde.
Délka 1 500 metrů
Trasa.

Tentokrát budeme putovat místy, kam za krátkým výletem chodí celá řada plzeňáků a nejen těch z Doubravky. Okolí kostela sv. Jiří je plné zajímavostí, pěkných zákoutí a taky tudy kráčela historie. Jako startovní místo jsme si vybrali kostel sv. Jiří, ke kterému se můžete dostat po žluté turistické značce. K přiblížení můžete využití jak trolejbusy, tak i autobusy a vystoupit kdekoli na Doubravce. Skoro všechny cesty z Doubravky vedou právě sem!

Kostel sv. Jiří je jedním z nejstarších míst Plzně a jeho historie sahá daleko před založení královského města. Je to také krásná památka s řadou zajímavostí a dalo by se vyprávěním o něm strávit opravdu hodně času a proto si jej necháme na samostatný díl.

Až si prohlédnete okolí kostela – nezapomeňte ani na místní kostnici – se vydáme zpět ke křižovatce, kde jsme začali a v rychlosti si ještě prohlédneme sousoší Nejsvětější Trojice. Krásné sochařské dílo stálo původně na Klatovské silnici u dnešního křížení s ulicí Nerudova. Na současné místo bylo přeloženo v roce 1946.

Cestu si můžete zkrátit po pěšině, která vede nad malým lomem. Malé lomy jsou v krajině leckde, jelikož je využívali lidé při stavbě svých domů a každá obec si zakládala své vlastní malé lůmky. Odhalená skála dnes poskytuje prostor pro růst květin a výskyt zvířat, které mají takovéto prostředí rádi. Paradoxně tak starý lom může zvyšovat pestrost krajiny.

Hned u Doubravky se město dotýká přírodní rezervace Berounka. Plzeň je hodně děravé a roztrhané město, což pro jeho obyvatele znamená zeleň na dosah ruky. Na Doubravce to platí dvojnásob! (o to horší je to pro infrastrukturu města) My už mezitím míříme po žluté značce vzhůru, abychom podešli koleje u nového Ejpovického tunelu, ale ještě před tím potkáme pozůstatky tratě předcházející.

Těsně před kolejemi je malé návrší, které je pozůstatkem starého kamenného viaduktu staré tratě na Prahu. Starý obloukový viadukt byl bohužel v roce 2018 zbořen a o kus dál jej vystřídal prachsprostý betonový trámový mostek. Krásu toho starého kamenného jednoduše betonem nenahradíte. Alespoň je ten nový od letošního roku zajímavě vyzdoben. Jeho stěny byly letos pokryty malbami v rámci festivalu Walls. Ostatně zmíněný umělecký festival nechal ve městě celou řadu podobných děl. My se však tématicky vrátíme k naší trase.

Než budeme pokračovat dále na Doubravku, můžete navštívit ještě netradiční pomník tvořený kusem razícího štítu Viktorka. Ejpovický železniční tunel se stavěl mezi roky 2013 a 2018 a po otevření se stal se svojí délkou 4 150 metrů nejdelším železničním tunelem v České republice. Náročná stavba a zajímavé inženýrské dílo zkrátilo jízdu z Rokycan do Plzně o devět minut. Až se vynadíváte na projíždějící vlaky, vydejte se s námi zase na cestu.

Další cesta vás zavede do praku Potoční. Bát se sem nemusíte, po průchodu pod kamenným mostkem se ocitnete na krásném klidném místě. Park byl navržen a realizován ve druhé polovině devadesátých let. Je to na něm znát, ale jen v tom pozitivním slova smyslu. Je tu řada originálních prvků a staveb.

Park jsme použili jako zkratku k tomu, abychom dorazili k prvním domům Doubravky, která bývala malou vesnicí a už od 15. století patřila pod Plzeň. Mohutný rozvoj ve 20. století sice většinu historie smazal, ale něco tu stále ještě zůstalo.

Místo, kde jsme, sice vypadá jako pozůstatek malé návsi, ale jedná se jen o pár usedlostí na kraji původní vesnice. Někdejší náves a centrum však byli zdemolováno a nahrazeny sídlištěm a tak je tohle zákoutí pěknou připomínkou staré Doubravky.

Mezi garážemi a po vyškrábání se do svahu se ocitneme před bývalým panským dvorem. Dnes nenápadná šedá budova s rovnou střechou skrývá historickou stavbu! Před panským dvorem je pak … no, řekněme něco mezi rybníčkem a návsí. Kdo by to byl řekl, že tu rybníček byl už ve středověku! A to už jsme na konci dnešního výletu. Bylo by sice ještě co vyprávět, ale to si necháme zase na příště.

Napsat komentář