Během první světové války, 25. května 1917 došlo v Plzni za Bolevcem k explozi místní muniční továrny. Obrovské množství uskladněné munice a trhavin zcela zničilo nejen muničku, ale i přilehlé okolí. Obrovské byly i ztráty na životech. Co z této události zůstalo dodnes?
Díl si můžete pustit zde.
Dnes nám již žádný pamětník nemůže povědět, jaké to tenkrát byla. Jak se cítil, když kus od boleveckých rybníků bouchla munička. Pojďme si tedy připomenout, co se tehdy, 25. Května 1917 přihodilo. Povídání to není veselé. I tak bychom na toto neštěstí neměli zapomínat.
Vraťme se v čase do doby první světové války. Válečná vřava byla v plném proudu a ze škodovky na frontu proudily tisíce tun munice. A ta se samozřejmě musela někde vyrábět a testovat. Díky příhodné poloze přímo u železniční tratě Plzeň – Žatec, bylo zvoleno místo, které dnes známe jako Plzeň – Orlík. Sídlo Škody JS.
Areál se tehdy rozrůstal rychle. V dobách největšího rozmachu zde stálo na 56 budov sloužících jako sklady a dílny a pracovalo tu téměř 3000 lidí převážně žen a dospívajících dětí. Tlak na výrobu byl ohromný a to vedlo ke stále většímu zanedbávání hygienických a hlavně bezpečnostních předpisů. Sklady byly neustále přeplněné a munice se skladovala prakticky všude. Třeba i volně pod stoly, na kterých se stále pracovalo. Bylo jen otázkou času, kdy se stane něco zlého.
V pátek 25. Května 1917 v 13.35 se ozval první výbuch v baráku č. 10. Následovala řetězová reakce dalších výbuchů. Vzduchem létaly střepiny a trosky budov. Továrnu zachvátila panika a zmatek, jak se zoufalí lidé snažili uniknout a zachránit si holý život. Ve 14.10 však následoval další výbuch a ve 14.55 další. Poslední exploze byla strašlivá. Do vzduchu vylétlo skladiště trhavin. Lidé, kteří viděli výbuch z dálky, popisovali sloup krvavě zbarveného dýmu hřibovitého tvaru. Okolní les zachvátil požár.
Měřítkem síly výbuchu může být i to, že okna byla vysklená až v hotelu Waldek (dnes Slovan). Ten je přitom vzdálen přibližně 6km od výbuchu.
18 větších explozí se pak ozvalo ještě k večeru, ale menší výbuchy bylo slyšet po celou noc. Trosky létaly na kilometry daleko až do Třemošné a na Košutku. Překvapivě, ne všechny budovy muničky byly zničeny.
Je tomu již více než 100 let a výbuchy byly tak ničivé, že většina muničky prostě zmizela. Proto se nedochovalo mnoho. Dodnes se zachovala právě budova jídelny, která stojí naproti dnešnímu areálu Škody JS a pak také budova vrátnice. Jídelna je pozoruhodnou stavbou, která určitě přitáhne pohled každého, kdo ji míjí. Je však nepřístupná a pravděpodobně se k ničemu nevyužívá. Je tak jen němým svědkem onoho hrozivého dne. Zato vrátnice se stále využívá ke svému účelu. Za zmínku pak stojí ještě 2 pomníky, které však nejsou veřejnosti přístupné. Stojí přímo v areálu Škody JS. Jeden je z roku 1967 a druhý z roku 2017 tedy k padesátému a stému výročí onoho neštěstí.
Bolevecká katastrofa měla nakonec 202 obětí. Číslo však vůbec nemusí být přesné. Nedochoval se totiž ucelený seznam pracovníků, kteří tehdy byli přítomni. Vše totiž podlehlo plamenům. Navíc exploze byla tak silná a zničující, že některá těla obětí nikdy nebyla nalezena nebo identifikována. Ve dnech následujících po tomto obrovském neštěstí byl na boleveckém hřbitově vykopán hromadný hrob, kam se postupně po několik týdnů ukládaly jednotlivé rakve. Konečné číslo je 143.
U společného hrobu byla také v roce 1920 vystavěna kaple sv. Vojtěcha. Návrh vytvořil Jindřich Alexander a kapli vystavěl rakouský architekt Robert Orley. Zajímavostí je, že vitráže v kapli navrhl Vojtěch Hynais, autor nové opony Národního divadla. Uvnitř jsou pak umístěny pamětní desky všech známých obětí Bolevecké katastrofy.
Známým faktem pak je, že ničivá exploze byla námětem románu Krakatit od Karla Čapka. Ten totiž vše sledoval z okna na zámku ve Žluticích, kde v té době působil jako vychovatel.
Zajímavé odkazy:
Popis katastrofy na Wikipedii
Pomníky na webu Křížky a Vetřelci
Pořad Českého rozhlasu ke 100. výročí
