V druhém díle letní minisérie o výletech po městě, se společně vypravíme na Bory. Čtvrtě plné zeleně, blokové zástavby plné krásné architektury a řady zajímavých příběhů. Vydáme se společně od bývalé plovárny až do Borského parku.
Délka: 2 400 metrů
Trasa: https://mapy.cz/s/gacagorutu
Seznam zastávek: https://mapy.cz/s/farosafoca
Odkazované díly:
Naši výpravu začínáme na místě, které v posledních letech nemělo úplně štěstí. Ještě nedávno zde byl poměrně bohatý kulturní život, mohli jste se posadit u řeky a něco k tomu sezení popít a pojíst. Spolek Pěstuj prostor, který měl plovárnu na starost, zde však už pár let neúřaduje a místo se vrátilo zpět do své dosti neutěšené podoby. Sezení chybí a vše zarůstá. Můžete však aspoň obdivovat práci našich předků, kteří zde vystavěli kamenné zídky a schody a představovat si, jaké to tu asi kdysi bývalo pěkné.
Při cestě od Plovárny nahoru můžete odbočit na místo, které se nazývá plovárenská vyhlídka. Společně s plovárnou bylo obnoveno jmenovaným spolkem. Dnes pod taktovkou města zarůstá a je stále méně přívětivé.
Pokud nechcete, odbočku vynechte a vydejte se zatáčkou po silnici přímo k bývalému vstupu na plovárnu. I zde na vás dýchne duch starých časů v podobě výstavní brány a schodiště vedoucího k pěšině.
Nyní přeběhneme silnici a mezi garážemi se vyloupneme přímo u železničního přejezdu přes trať z Plzně na Dobřany a dále na Železnou Rudu. A naproti nám už vidíme zadní vstup do Fakultní nemocnice. Nebojte, do nemocnice nepůjdeme. Vydáme se okolo.
Na této cestě vás nic nesežere a ani nepřijdete k úhoně. Spíš budete mít čas zamyslet se nad tím, jak to bylo se zdravotnictvím na přelomu 19. a 20. století v Plzni. Ta totiž zažívala nebývalý rozvoj a s tím i příliv nových obyvatel. To pro zdravotnictví znamenalo větší nápor pacientů. Proto začala v tomto areálu na Borech postupně vznikat nemocnice. V té době moderní pavilonové koncepce, aby se pacienti nacházeli ve zdravém vzdušném prostředí plném přírody. Pokud se vám zdá dnešní název Fakultní nemocnice Plzeň dlouhý vězte, že ten dřívější byl ještě o chlup lepší. Celý název zněl: Městská všeobecná veřejná nemocnice císaře a krále Františka Josefa I. Také jste u toho zestárli o půl roku?
Než překonáte ulici Edvarda Beneše, zvedněte hlavu a podívejte se na zajímavou nemocniční budovu, která ač chátrá, zaujme svoji vytříbenou architekturou a vzdušností. Koukáme se na budovu z roku 1917, která sloužila jako pavilon plicních chorob. Proto ta velká okna a kryté lodžie. To aby se pacienti mohli zhluboka nadechnout. Musíte si však odmyslet náletový lesík, kterým jdeme. Ten tu samozřejmě v době výstavby nebyl a budova trčela trochu jako maják.
Opět přeběhneme silnici a zastavíme se tentokrát u parkoviště. Místo to není nic moc, ale stojí za zastavení. Stojí zde barokní boží muka a secesní vodárna. Ta boží muka jsou z přelomu 17. a 18. století! Co vše tu musela tato stavba už zažít? O obou objektech bychom rádi natočili některý z dalších dílů, ale dnes nás ještě kousek cesty čeká.
Nyní už zamíříme do čtvrtě Bory. Mineme náměstí Míru a kolem bývalé německé průmyslovky se vydáme vstříc Borskému parku. Bory to není jen velký borský park a věznice. Je to i čtvrť krásné blokové zástavby počátku dvacátého století. Vše zde bylo pečlivě plánováno tak, aby město fungovalo tak jak má. Domy nejsou příliš vysoké, žádný příliš nevyčnívá, ale zároveň je každý unikátem. Najdete zde menší řadové dvojdomy, ale i pořádné činžáky pro spoustu lidí. Vše ale výborně funguje a doplňuje se.
Zde skutečně musíte odlepit oči z chodníku a hledět vzhůru. Čekají vás objevy, které možná nečekáte. Různé drobné detaily, cihlové pásy, krásně dělená okna, staré dveře, podivná garážová vrata, ploty, plůtky, zídky… Zkrátka encyklopedie moderní architektury dvacátého století jako na dlani.
Pokud vás už stopování šipek do civilních krytů nebo kroucení hlavy do nebeských výšin unaví, můžete si jako my před koncem odpočinout na zídce u Mulačovy nemocnice. Obdivovat pak můžete to, že dříve i nemocnice mohla mít svého architekta a nenásilně zapadnout do městské zástavby. Během průzkumu této čtvrti se nebojte odbočit z naší trasy. Nebudete toho litovat. My už však míříme k závěru. Ještě před posledním přeběhem silnice se však rozhlédneme. A to na komplex budov s hřištěm sloužících jako vysokoškolské koleje. Kdo z plzeňských vysokoškoláků by neznal slavnou Máchovku se studentským barem Studna.
