Kostel, který má originální plzeňské označení: U Ježíška. Nikde jinde se takto kostelu v České republice neříká. Jeho oficiální zasvěcení je kostel Nejsvětějšího Jména Ježíš a i takové zasvěcený je výjimečné – v České republice jsou jen čtyři. Co dalšího zajímavého tato stavba skrývá? Například to, že vždy patřila do světských rukou, nikdy nebyla spravována žádnou církví. Je to však také ohromně esteticky zajímavá stavbička s mnoha vrstvami a se spoustou detailů, které vám ukážeme v dalším dílu série Plzeň známá neznámá.

Kostel vznikla v několika etapách. Nejdříve tu totiž stála kaple, která snad měla i středověkého předchůdce – to dokazují její základy, ačkoli písemné prameny schází. Tato kaple byla v letech 1745 a 1746 rozšířena na jih a společně s touto částí byla vybudována hrobka rodiny Helfferů. V letech 1806 až 1807 pak proběhla další přístavba a to současné hlavní lodě. Tuto přístavbu provedla známá plzeňská zvonařská rodina Pernerů.

Dodnes je patrný rozdíl podlahy mezi původní kaplí a rozšířením z roku 1746. Tuto přístavbu prováděl Matěj Ondřej Kondel a je provedena ve vrcholně barokním stylu. Dnes se jedná v podstatě o předsíň kostela, ale nalezneme zde několik krásných detailů. Když zvednete hlavy, spatříte dvě stropní fresky. Obě prováděl malíř František Julius Lux a zajímavostí je, že vznikly v rozestupu 25 let. Ukazují nám tak umělcovo schopnosti na počátku a na konci jeho kariéry. Právě tato vstupní část a předsíň je nejzdobnější částí interiéru. Můžeme zde pozorovat barokní tvarosloví i řeč rodícího se rokoka.

Dnes je hlavní částí interiéru hlavní loď. Jak již bylo řečeno, tu nechal na počátku 19. století zbudovat Petr Pavel Perner. Tímto úkolem pověřil plzeňského stavitele Antonína Bartha. Nová loď vyřešila nejen hrobku, ale také dosavadní nezvyklou jižní orientaci oltáře. Od této úpravy je orientován již správně, tedy na východ. Krom oltáře jsou dominantou prostoru hlavní lodě varhany. Ty pocházejí překvapivě již ze 17. století a velmi pravděpodobně se původně nacházely v nějakém jiném kostelu a sem byly přeneseny až na počátku století devatenáctého. Dnes jsou užívány nejen při bohoslužbách, ale i při koncertech a různých akcích.

Po Pernerech přebírají kostel v roce 1870 Divíškovi, kteří se o kostel starají až do dvacátého století. No a dvacáté století si jako tradičně přichystalo pro malou stavbu řadu těžkých zkoušek. Kostel byl v roce 1933 vyloupen a potýkal se s chátráním. Jeho správu proto převzala Jednota pro záchranu kostelíka U Ježíška, které se podařilo kostelík opravit a to i za pomoci známého architekta Hanuše Zápala.

V roce 1948 byla původním majitelům odebrána přilehlá usedlost, ale kostel jim režim nechal. Kostel přišel o zázemí a bez využití začal chátrat. Opuštěný a bez zájmu přečkal období socialismu. V roce 1992 ho získalo město, ale stav stavby se dále zhoršoval. Naštěstí se kostelíku ujali lidé z Občanského sdružení pro obnovu památek v Rokycanech a okolí, kteří dokázali celou stavbu, včetně interiéru obnovit. O obnovu se postaral i známý plzeňský architekt Jan Soukup. Členové spolku o kostel pečují dodnes a koná se zde řada zajímavých akcí.

PODĚKOVÁNÍ

Děkujeme Pavlu Kozákovi za možnost natáčet uvnitř kostela a poskytnutí zajímavých informací.

Děkujeme také Ludmile Šínové a Lukáši Fuchmanovi za pomoc s natáčením a složením hudby.