Náš letní seriál o zajímavých obcích kolem Plzně se blíží ke konci stejně jako prázdniny. Na závěr jsme si však nechali dvě městečka, která vám rozhodně mají co nabídnout. Tím prvním jsou Všeruby! Ty byste rozhodně měli navštívit!

Deset kilometrů severozápadně od Plzně se nachází možná málo známé Všeruby. Je to však tak nečekaně zajímavé městečko, že se budete divit! Společně se můžeme těšit na podsaditý kostel na náměstí, pěknou barokní kapli, židovské městečko, románský kostel nad obcí a studánku s legendou.

Dnes jsou Všeruby mimo hlavní karlovarskou silnici, ale v minulosti procházela obchodní trasa přímo skrz ně. Proto zde bylo už snad ve 14. století vyměřeno rozlehlé obdélníkové náměstí, kde se pořádaly velké trhy. Dodnes je většina zdejších domů spořádaně seřazena kolem náměstí. Historie této obce je však o dost delší. O tom ale za chvíli. Podívejme se nejdříve na nezvyklý kostel sv. Ducha.

Historicky je to až druhý všerubský kostel, který vznikl společně s vyměřením současného náměstí někdy ve 2. pol. 14. století. Na první pohled působí poněkud disproporčně, což je upomínka na řadu přestaveb a přístaveb, které postupně prodělal. Jak jej stále prodlužovali, stal se poněkud podsaditým. Zvláštní je i nízká netradičně zastřešená věž, která stojí na stěnách historické sakristie. Její věžovitá část byla vystavěna teprve v polovině 19. století.

Uvnitř je jeden unikát – varhany přestěhované sem nedávno až z Německa. V roce 2011 získaly Všeruby varhany, které původně sloužily poutnímu kostelu v Adlersbergu nedaleko Regensburgu. Tam si ale v roce 2002 nechali vyrobit nové a ty staré věnovali sem.

Hned vedle kostela je netradiční a velmi pěkná fara. Dnes chátrá, ale i v opadané omítce můžeme číst řadu pěkných detailů. Má mansardovou střechu, vyzděné vikýře, pískovcové portály. Postavena byla někdy na počátku 19. století.

U hlavní silnice do Stýskal stojí krásná pozdně barokní kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1769. Bohatě zdobená stavba nese znaky nějakého zkušeného architekta a ve dvacátém století jen tak tak unikla demolici.

Když se vrátíme na náměstí ke kostelu, tak si nad farou můžeme všimnout zdejší největší chlouby! Ve Všerubech je totiž hrad.

Že hrad nevidíte? Dnes z něj již mnoho nezbylo. To, co zůstalo a co je vidět nejvíce, je však zároveň to nejcennější. Stoupáme ke kostelu sv. Martina, který se vypíná nad Všeruby a určuje původní jádro dávné vsi. Dle archeologických návrhů se tu sídlilo už někdy v desátém století! Kostel samotný byl však postaven až ke konci století dvanáctého. Je románský, a protože je tak výjimečný, rozhodli jsme se, že se vám pokusíme zařídit i nahlédnutí dovnitř. Nejdříve si však musíme ukázat, jak se tenhle kopeček měnil v průběhu času.

Ve zmíněném dvanáctém století byste to tu nepoznali. Stál zde zděný románský kostelík, věžovitá z velké části roubená tvrz a kostel obklopoval mohutný val. Čas běžel, tvrze už nestačily a všerubští páni si ve 14. století na ostrožně před kostelem vystavěli hrad. Původní hradiště kolem kostela se změnilo na předhradí. Od 16. století však hrad chátral a z celého slavného všerubského hradu nakonec zbyl jen kostel sv. Martina obklopený hřbitovem. Po hradu zbylo jen pár nerovností a většina stavebního materiálu byla s povolením majitelů panství rozebrána na výstavbu domů ve Všerubech.

K hradu se dá dostat kolem hřbitovní zdi, ale jsou tam jen terénní nerovnosti. Pro vysokou trávu jsme se tam ani my tentokrát nevypravili. V pozdním podzimu, zimě a na jaře se na ostrožnu dostanete lépe a také toho více uvidíte. V létě je pahorek nejzajímavější, když jej pozorujete z dálky.

A protože kostel sv. Martina se z větší části dochoval z dob románských, oslovili jsme Všeruby a místní nadšenou patriotku Violu Peškovou a dostali jsme se i dovnitř. Tohle musíte vidět.

Vnitřní dispozice je zejména v lodi a na tribuně románská, což ze zdejšího kostelíku dělá jednu z nejcennějších staveb v kraji. Je to neuvěřitelné, ale třeba zmíněná tribuna tu ke shlížení do lodě slouží už přes osm století! A na tribuně je další cenná věc.

Jedná se totiž o zazděný vchod na lávku, která vedla do dávné tvrze. Na tuto tribunu pak chodíval majitel tvrze a pozoroval bohoslužby. Tribunu nesou dva románské mohutné sloupy a podklenuta je trojicí křížových kleneb.

Presbytář byl vystavěn až v šestnáctém století. Má větší okna a na klenbě lidově pojatou štukovou výzdobu. Z původního vybavení kostela se skoro nic nedochovalo, ale zase díky tomu interiér působí čistě a vzdušně. Při pohledu z okolního hřbitova je na kostelu znát, že byl součástí hradiště a tedy součástí obrany. Mohutné zdi s malými okny jsou dost výmluvné.

Sešli jsme zpět na náměstí, v jehož jihozápadní části se začínají objevovat podezřelé pitoreskní domky, které byly součástí zdejšího židovského městečka. Poté, co byly židé v 16. století vypovězeni z Plzně, usídlili se v řadě obcí a měst v okolí. Ve Všerubech bývala i synagoga, ale ta byla v osmdesátých letech 20. století nemilosrdně zbořena. Dnes můžeme vidět jen několik bývalých malých židovských domků. Na sever od obce se pak nachází velký židovský hřbitov. Ten si najděte sami.

Na závěr jsme vyrazili za Všeruby. Asi půl kilometru západním směrem se u příjemné, stromy kryté cesty, nachází studánka zvaná Hadí. Váže se k ní originální legenda. Svatý Vojtěch se o všerubských dozvěděl, že sešli z víry a poslal na ně klatbu. Kraj zaplavily žáby a kobylky a teprve když všerubští slíbili, že budou správnými křesťany, Vojtěch z nich příkoří sňal a z místa dnešní studánky vylezli hadi, kteří kobylky a žáby všechny snědli. Další legendy vám pak prozradí zdejší informační cedule.