Poněkud tajemně vyhlížející zříceniny zdí u křimického zámku hned u řeky Mže. To jsou zbytky zajímavé stavba s tři století dlouhou historií. Pojďte s námi objevit zbytky křimického mlýna.

Video si můžete přehrát zde.

U oblíbené odpočinkové zóny u náhonu stojí smutné a trochu tajemně působící rozvaliny zdí. Možná jste je potkali a napadlo vás, co zde asi stálo? No a on to byl zámecký mlýn. Mlýny byly až do poloviny dvacátého století prakticky v každé vsi. Sloužily samozřejmě pro mletí obilí a dodávaly potřebnou mouku k pečení pečiva. Nebyl to však jejich jediný úkol, mohutná vodní kola dokázala pohánět ledacos.

První zprávy o mlynáři z Křimic pochází už z roku 1654, když mlynáře Ondřeje Milotu zachytila místní matrika poukazující na narození jeho syna. Nevíme však, zda tento mlynář obýval již tento mlýn. Křimické panské sídlo tehdy vypadalo zcela jinak a současný mlýn byl zřejmě postaven až kolem roku 1732, kdy probíhala mohutná přestavba křimického zámku.

Dnešní zříceniny už moc nenapovídají, jak vypadala celková kompozice stavby. Staré mapy však zachycují budovu, která přiléhala přímo k zámku. Ostatně provoz mlýna byl pod patronátem křimických pánů, kteří si sem vybírali mlynáře. Mlýn míval dvě a později hned čytři kola, o čemž svědčí dochovaná zeď, kde jsou dodnes vidět prostupy pro hřídele vodních kol.

Jak jsem již říkal na začátku, mlýny nesloužily vždy jen pro mletí obilí. Krom očekávaného šrotování krmných směsí, se síla vody používala pro řadu dalších činností, ať už šlo o řezání dřeva, nebo třeba čerpání vody. I Křimický mlýn sloužil k čerpání vody do areálu zámku a byl tak důležitým technickým zařízením sídla.

Dvacáté století pak přineslo další vylepšení, když se voda začala využívat k roztáčení turbín elektráren. Zdejší mlýn byl turbínou také osazen, nicméně až v roce 1930. Do té doby v Křimicích elektřina nebyla a ještě v roce 1925 si ředitel místní školy stěžoval na místní, kteří nechtěli přijímat novoty.

Mlýn tedy i v nové době našel své opodstatnění a existoval by i dále, kdyby ovšem nepřišly události po druhé světové válce. Mlýny a mlynáři jakožto uznávané osobnosti v obcích, byly po roce 1948 trnem v oku. Mlýn byl znárodněn a ještě v padesátých letech zrušen. Posledním mlynářem byl Antonín Valdman. Budova nebyla udržována – tak jako celý areál křimického panství a v roce 1975 byl zbourán. Naštěstí to bylo ledabylé bourání a tak nám tu zbyla alespoň zeď připomínající stavbu s bohatou minulostí a mající poněkud tajemné hradní genius loci.

Zajímavé odkazy:
Karta mlýna na webu Vodnimlyny.cz