Dnes projdeme jednu z nejdůležitějších staveb Plzně – bývalý klášter Dominikánek, gymnázium, muzeum a dnes Studijní a vědeckou knihovnu Plzeňského kraje.
Video si můžete přehrát zde.
Bezesporu jedna z ikonických a nejvýznamnějších staveb Plzně. To je bývalý klášter dominikánek, dnešní Studijní a vědecká knihovna. Místo spjaté se vzděláním a kulturou, jedno ze srdcí města. Navíc budova, která dělá plzeňské sady krásnými. …
Dnes si projdeme jak exteriéry této stavby, tak i interiéry. V rámci prohlídky se pokusíme ve zkratce odvyprávět příběh této stavby. To, že můžeme nahlédnout dovnitř, je zásluhou skvělé spolupráce se studijní knihovnou a zejména pak s jejím tiskovým mluvčím Milanem Říským, kterému tímto děkujeme. Ale pojďme ke stavbě.
Jak to celé začalo? Podstatnou část dnešní budovy knihovny tvoří komplex kláštera dominikánek, který zde byl založen v roce 1712. O jeho založení už v roce 1708 požádaly sestry Eleonora a Maxmiliána Mitrovicová. Stavba však nebyla ve městě vítána, ubírala totiž cenné pozemky ve městě, a tedy snižovala i příjem samotnému městu. Plzeň nakonec vyhradila novému klášteru místo spáleniště několika domů na rohu ulic Bezručovy a Smetanovy. Autorem barokního nepříliš velkého kláštera se stala známá plzeňská osobnost Jakub Auguston mladší. A ačkoli se stavba zvenku zdá poněkud strohá, uvnitř se rozehrává to pravé baroko, ale to ještě uvidíte.
Klášter tehdy přiléhal k hradbám a byl o něco menší, než je dnešní komplex knihovny. Ostatně vizuální rozlišení staršího barokního kláštera a novější pozdně barokní stavby je dobře patrné. Původní budovy jsou nejlépe dochované při pohled z Bezručovy ulice a krom jiného zde můžete obdivovat původní portál s trojicí soch. Pán s hořící věží u nohy není nikdo jiný než hasičům dobře známý sv. Florián. Uprostřed je poněkud exotická světice z jižní Ameriky – sv. Růžena Limská. Napravo se o rožeň, na kterém byl upečen, opírá sv. Vavřinec.
Součástí komplexu je také kostel. Ten byl dokončen až více jak dvacet let po začátku stavby kláštera někdy v roce 1735. Je zasvěcený sv. Anně, ale také již zmíněné sv. Růženě Limské. Jakub Auguston, autor stavby zde rozehrál jedno ze svých nejdynamičtějších děl. Baroko té doby bylo hravé a rozevláté a Auguston byl sice poněkud konzervativní, ale tato stavba má řadu detailů, které snesou srovnání s produkcí zbylých Čech té doby. My se kostelu budeme věnovat někdy samostatně, pojďme nyní dál.
Zatímco budovy původního kláštera jsou skoro neviditelné, do Smetanových sadů se otáčí široké průčelí korunované dvěma věžemi. To už je ale stavba náležející k úplně jiné etapě. V roce 1782 klášter zrušil Josef II a stavbu zakoupilo město, které sem nastěhovalo hlavní školu a gymnázium. Klášterní budovy začaly být těsné. Zatímco v době kláštera, zde bydlelo necelých 30 lidí, před koncem 18. století tu bylo na 800 žáků a pedagogů. Když v roce 1804 bylo zřízeno ještě filosofické lyceum, přestala budova postačovat a bylo zapotřebí učinit zásadní krok.
Přeměny celého areálu se ujal pro současnost velmi málo poznaný stavební mistr Simon Michael Schell, který využil prostoru v městském parkánu a zaplnil je novým jižním křídlem a stavbu tak výrazně prodloužil. Nová jižní fasáda se otevřela do tehdy zcela nově zřízených městských sadů a patří jí prvenství první významné budovy města otočené do bývalých příkopů. Na plánu z roku 1838 je stále ještě patrné, jak výrazně budova přesahovala do nových sadů. Zcela nečekaně byla zachována i jedna z věží bývalé Litické brány.
Schell zachováním branky a jejím začleněním do stavby učinil ve své době naprosto ojedinělou věc, když si uvědomil cennost historické stavby. A ještě k tomu, ačkoli všude okolo zuřil pragmatický klasicismus, Schell komponoval celou stavbu s barokním dekorem a doplněnou dvojicí věží – ta druhá vznikla kvůli citlivému vyvážení kompozice stavby. Nutno podotknout, že po celý konec 19. a počátek 20. století se kdejací technokrati snažili o zboření obou věží, které prý překážely dopravě. No, některé věci se nemění.
Součástí budovy v ulici Bedřicha Smetany je na první pohled od zbytku odlišný portál. Jinakost portálu je na první pohled zřejmá. Nepatří totiž k této budově. Až do roku 1911 byl součástí mohutného barokního paláce, takzvaného Guldenerovského domu, který stál na náměstí republiky. Proč takový krásný portál stojí zde na bočním křídle budovy? Jelikož právě tudy původně vedl vstup do městského gymnázia a později do lidové, krajské a vědecké knihovny.
Není to jediný zajímavý portál. Na levé věži jižního křídla naleznete další, přenesený ze zbořeného historického domu. Ten dokonce zdobí bílý jednorožec.
Zásadní věcí pro historii této budovy představuje její přestavba na studijní a vědeckou knihovnu. Byl to složitý proces. Ještě na konci čtyřicátých let, bychom v budově nalezli prodejnu a dílny Elektra, prodejnu legitimizací, prodejnu a skladiště semen hospodářského družstva, skladiště prodejny novin, hlídací družstvo, několik skladišť muzejní knihovny s dvěma kancelářskými místnostmi a mnoha tisícovými haldami knih, krajskou lidovou knihovnu s čítárnou a dětským oddělením, městský archiv, krajskou poradnu lidové umělecké tvořivosti, výstavní síň a klubovnu západočeských výtvarných umělců, klubovnu džijodžitsu, kanceláře úřadu pro likvidaci válečných škod, sakristii kostela, 15 nájemných bytů…
Na počátku padesátých let však začala dlouhá a složitá přestavba a rekonstrukce, která v roce 1958 vyvrcholila ve vznik hlavní budovy studijní a vědecké knihovny. Instituce, která se stala výhradním uživatelem a po dílčích změnách zde sídlí dodnes.
Nechme historii a prozkoumejme interiéry. Více se zaměříme především na místa, která veřejnosti nejsou běžně přístupná. Místnosti uvnitř propojuje křížová chodba, která obchází někdejší rajský dvůr. Chodba je hlavní komunikační kanál ve všech patrech budovy. Můžeme tu obdivovat klenby, anebo třeba výstavu. Zajímavostí je, že k propojení celé chodby do koridoru obcházejího celý dvůr došlo až v padesátých letech, když byla zrušena zákristie kostela.
Většina kroků návštěvníků směřuje buďto do volného výběru, anebo do studovny. Ta se nachází v místech někdejšího rajského dvora. Stavba je jednou z nejnovějších konstrukcí knihovny. Byla postavena v letech 1955 – 1958. Čítárna je to většinou tichá a plná lidí čtoucích vypůjčené tiskoviny a knihy. Může ale sloužit i jako přednáškový sál a to je tu pak rušno. Co si budeme povídat, tohle je prostor všem dobře známý, pojďme se podívat někam jinam.
Knihovna stojí v bývalém prostoru středověkého města a tak jsou tu sklepy rozsáhlé a ještě k tomu v několika úrovních. A jako ve správné knihovně tu najdete řadu tajemných a zajímavých zákoutí. Třeba vstup do historického podzemí, vzduchotechniku kdysi tajně zřízeného protileteckého krytu, překvapivě i historické portály – komu tady asi dělaly radost. Krom toho je tu také rozsáhlá kotelna, kde v temných osmdesátých letech dlel dobře vzdělaný, leč režimu překážející topič. Samozřejmostí je mnoho chodeb jdoucích do dálky a do tmy. Dále tu je zcela překvapivě sauna a to i s bazénem! Prý se ale už nepoužívá. Bludiště hodné nějaké dost pěkné knihovní únikové hry.
Střihem se ze sklepů přesuneme rovnou na půdu! Tam se také běžně nedá dostat. Najdeme zde například sklad uložených periodik, který je vložený jako vestavba přímo do půdního prostoru. Za pozornost stojí i místní krov. Hlavním lákadlem jsou ale spíše horní patra takzvané Branky, kde se nachází několik zajímavostí. Třeba hodinový stroj pohánějící hodiny a nad ním už půda se zvony, které slýcháváme každou čtvrt hodinu, když se pohybujeme v blízkosti ulice Bedřicha Smetany. My jsme si je poslechli zblízka a tak si můžete užít zvonění i se zvuky upozorňujícími na namáhavou práci stroje pohánějícího zvony – samozřejmě, pokud si pustíte video.
Venku vám Lukáš sliboval nějaké to baroko. Pro něj musíme sestoupit z věže zpět dolů a navštívit takzvaný hudební pavilon, který je společně s interiérem kostela nejlépe dochovaným barokním interiérem – bývalým klášterním refektářem.
Refektář byl určen pro stravování a stejně tak tomu bylo i zde. Interiér byl opatřen freskami od Andrease Schindlera, který je zde vymaloval v roce 1752. Pozdější osudy toho místa byly neslavné. Na konci 19. století byl upraven na sociální byty a předělen příčkami. Opravy se dočkal až při úpravě knihovny v padesátých letech, kdy se zde pořádaly přednášky. V roce 1979 byl upraven architektem Klementem Štíchou na hudební pavilon. Cenné barokní fresky se dočkaly opravy v roce 1985.
Knihovna však není jen historická budova, ale moderní instituce, která krom poskytování širokého výběru publikací a periodik, zajišťuje i odbornou péči o vzácné fondy a knihy. Nahlédli jsme proto také do depozitáře, který byl vybudován v roce 2003. Je plně klimatizovaný a nachází se v něm více jak třicet tisíc vzácných tisků.
Nejstarší kniha ve fondu pochází z roku 1470! V archivu je však podobných vzácností mnohem více. Je tu třeba 174 prvotisků z 15. Století, přes 900 tisků bylo vytištěno ve století 16., na 3000 tisků v 17. Století a kolem 9000 tisků ve století 18. Součástí jsou i různé fondy a ten pro nás plzeňáky možná nejvýznamnější je fond takzvaných pilsnensií, který obsahuje na 6900 tisků týkajících se obsahově pouze Plzně, sepsaných autory se vztahem k Plzni nebo vytištěných či vydaných v Plzni v letech 1503–1950. Právě vztah studijní a vědecké knihovny k regionu je jedním ze specifik této instituce.
Na závěr bychom chtěli poděkovat jak Studijní a vědecké knihovně, tak především panu Milanu Řískému, který nám byl velmi nápomocen a umožnil nám vstup do míst, které jsme nyní mohli ukázat i vám. Knihovně přejeme další úspěšný rozvoj a děkujeme.
Související zajímavosti:
O klášteru na Wiki
Historie SVKPK
