V 98. dílu série se vypravíme na jedno ze známých plzeňských sídlišť, které má však zajímavou historii. A ačkoli je Košutka mladá, o zajímavé příběhy zde není nouze.

Video si můžete pustit zde.

Na začátek je dobré říct, že oproti všem ostatním čtvrtím a sídlištím, je Košutka velmi mladá. Ještě na mapách stabilního katastru tu nebylo nic, krom pár domků náležejícím k místním prvním cihelnám. Navíc díky péči zejména developerů se z té původní Košutky skoro nic nedochovalo. Něco však stále ano. Jedním z takových pamětníků je statek u křížení ulic Pod Silvánem a Kotíkovská.

Jeho založení je opředené jednou zajímavou legendou, ke které se ještě dostaneme. V době, kdy tu tento statek vznikl, se tu říkalo všelijak. Třeba Nad Lochotínem, nebo Na Červeném vrchu. Zakladatelem statku byl plzeňský měšťan Martin Kestřánek, který zde vystavěl velkorysý hospodářský dvůr s obytným stavením, konírnami a maštalemi. Obecně se pak traduje, že jméno celé Košutky pochází od tohoto statku, který byl koupen za velmi originální měnu.

Legenda totiž praví, že Kestřánek za pozemky a statek zaplatil takzvanými Košutovkami, což byla velmi krátkověká měna, kterou v roce 1849 v Maďarsku vydával vzbouřenec, revolucionář a také dočasný ministr financí Lajos Kossuth před tím, než ho o pár měsíců později donutili utéct do Turecka. Podle této specifické měny pak dostal statek jméno a od něj se přeneslo na celou čtvrť. Legenda je to hezká, ale velmi nepravděpodobná, jelikož je těžké si představit, že by navzdor Rakousku vydávaná měna měla nějakou platnost v Čechách. Jiná legenda proto mluví o tom, že Kestřánek založil statek, ale po krátké době zkrachoval, čímž vzdáleně připomínal osud Kossutha… No, nebo se celá čtvrť taky může jmenovat o zde rostoucích košatých stromech. Jak to bylo, se asi už nedozvíme. Každopádně oficiální pojmenování Košutka se užívá až od počátku 20. století.

Samotný statek však vznikl někdy v polovině 19. století. Dlouho pak sloužil hospodářským účelům. V roce 1890 k němu přibyla druhá obytná patrová budova u Karlovarské silnice. Tehdy se statku říkalo Vítův. Majiteli byly také místní průmyslníci a majitelé cihelny z rodiny Ulčů. Ani tento statek se nevyhnul zestátnění a správě JZD Bolevec. Z Konírny se stal vepřín a na konci padesátých let to zde spravovalo statní statek Křimice. Tehdy za statkem vznikl kravín a také výkrmna vepřů. Pamětníci dodnes vzpomínají na zápach, který se vkrádal do půlky města.

Dnes už jsme zachytili statek jen jako ruinu procházející demolicí. Základ Košutky brzy zcela zmizí. Pojďme ale zkoumat další části Košutky. Pro tentokrát vynecháme cihelny, které si jednou zaslouží celý svůj díl.

Vstupujeme mezi domky, které si tu vystavěli cihláři, kamnáři a dělníci, kteří pracovali ve zdejších cihelnách a lomech. Mnoho ze zdejších domů vzniklo v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století, o čemž nás přesvědčují některé zázrakem dochované detaily. Několik domů stojí i při dnešní Kotíkovské ulici a také při ulici Karlovarské. Od košuteckých jezírek už je to jen kousek ke Karlovarské ulici a k poslední skupině zajímavých domků, které pod tíhou současných renovací dělaných mnohdy bez ohledu na krásné řemeslné prvky, pomalu splývají s okolním sídlištěm.