Další z letních výletů, během kterých vám ukazujeme, že i ve městě lze poskytnout zajímavou turistickou výpravu, vás zavede na nejlidnatější plzeňské sídliště Lochotín.

Délka: 2 300 metrů
Trasa

Výpravu jsme začali v současném centru největšího plzeňského sídliště, kde se nachází bazén, škola, hřiště i malé náměstí. Ideální startovní pozice k výletu! Dnešní trasa bude krátká, ale navštívíme toho hodně! Než vyrazíme, musíme si upřesnit, co vlastně Lochotín vůbec ještě je a co už není.

Lochotín totiž není žádný administrativně daný správní celek. Navíc se v průběhu historie dost měnil. Historicky byla Lochotínem nazývána oblast, kde pak Martin Kopecký založil své lázně s lázeňským parkem. Později se název Lochotín užíval pro vilovou čtvrť, která vznikala od konce 19. století. Na dlouhou dobu tu pak ruch ustal. Až v roce 1972 začala výstavba sídliště Lochotín, první etapy několika sídlištních komplexů, které postupně zabraly rozsáhlé území na sever od města. Po roce 1976 navázala výstavba části sídliště Bolevec. V osmdesátých letech se přidala Košutka a celá výstavba byla zakončena v letech 1987 – 1992, kdy vznikla část sídliště Vinice.

Jedním z doposud nevyřešených problémů je absence centra, centrálního prostoru sídliště. Ten nyní supluje právě třeba Park u bazénu, kde jsme začali. Každopádně jsme na sídlišti, na místě s krátkou historií a proto si trochu pomůžeme a přemístíme se někam, kde je toho trochu více. Míříme do Berlína, který měl být původně zbořen, aby právě na jeho místě vzniklo centrum sídliště, což se nakonec nestihlo a my si ho tak můžeme prohlédnout. Abychom byli přesní – do Malého Berlína. Malá čtvrť, která vznikla v letech 1941 – 1943 je dodnes nápadná pro Plzeň netypickou architekturou. Příkré vysoké střechy, malá okna, řadová zástavba a předzahrádky jsou znaky spíše německé architektury. Ačkoli byla čtvrť značně poškozena při bombardování na konci druhé světové války, největší škody nadělaly současné nevhodně pojaté rekonstrukce, které jednotně pojatou čtvrť roztříštily v soubor různobarevných domků s betonovými ohradami kolem předzahrádek. Nicméně pár domků ještě odolává.

Za Malým Berlínem je Kotíkovská ulice, která bývala původní hlavní ulicí vedoucí k tehdy osamocenému statku Koštuka. Cestu dodnes lemují dvě velké výklenkové kaple. Ta, která leží hned u Malého Berlína je zasvěcena sv. Rochovi. Ale nyní už se otočíme zpět mezi domky a vydáme se přes ulici mezi vilky lochotínské vilové čtvrti.

Blízko idylického prostoru lázní a lázeňského parku začala na konci 19. století vznikat vilová čtvrť, kam se stěhovali bohatší obyvatelé Plzně. Centrum tehdejší Plzně bylo rušné, blízký průmysl hlučný a tito plzeňané toužili po klidu. Vznikla tu tak unikátní sbírka zajímavých vil. Ty nejstarší jsou dole u Lochotínského parku, naopak čím blíže jste prvním panelákům Lochotína, tím se zde nachází novější vily. Staří zde však nic neznamená, ať už historizující, či funkcionalistické, většina vil je krásná. O nejzajímavějších unikátech se dočtete třeba na webu plzeňského architektonického manuálu.

Jednou z velmi netradičních a zajímavých vil je ta, kterou najdete na adrese Vlastina ulice číslo 8. Tato vila byla postavena v roce 1922 a sloužila zaměstnanci městského stavebního úřadu Františkou Benešovi, který si dům také sám navrhl. Dům navazuje na tradici klasických českých chalup. Aktuálně je však dům už řadu let prázdný.

Naše výprava pokračuje dále Vlastinou ulicí a na jejím konci se vydáme dál ulicí Lidckou, na jejímž konci stojí jeden z architektonických unikátů Plzně. Ještě během cesty však potkáme řadu pěkných vil, které v současnosti využívá Lékařská fakulta. Zde jsou pěkné nejen domy, ale i jejich ploty.

Lidická ulice nás nyní zvede až k jejímu slepému zakončení u Karlovarské třídy. Těsně před jejím koncem stojí ikonická budova Pavlovova pavilonu.

Podle projektu Hanuše Zápala byla tato budova dokončena v roce 1924 a sloužila Vyšší hospodářské škole. Škola byla tehdy chytře umístěna v blízkosti lochotínského parku, pivovarské stromovky a nedaleko to bylo i k rybníkům. Vše bylo využíváno během výuky.

Třípodlažní objekt s výzdobou ve stylu takzvané kotěrovské moderny dnes slouží fakultě lékařské Karlovy univerzity. Ačkoli, právě tato instituce se nyní stěhuje do nové budovy u fakultní nemocnice a osud tohoto skvostu je nejistý. Naštěstí je budova kulturní památkou.

My ale pokračujeme dál. Kdysi tu bývalo v zeleni se topící krásné zákoutí města s císařským sálem, pavilony bývalých lázní, či velkým tropickým skleníkem. Lochotínský park – tedy to, co z něj zbylo, je dnes přístupný podchodem. O tento podchod je vzorně postaráno a bývá často vymalovaný a uklízený, Nicméně i tak stále musíte pod zem. Jakmile se však proplížíte pod silnicí, vykoukne na vás Lochotínský park, oblíbená zelená oáza města.

A to už se blížíme ke konci. Jediná budova, která zbyla ze starých lázní je pavilonek, kde se sem tam pořádá nějaká ta kulturní akce. Naproti pavilonu pak na vše kouká busta purkmistra Martina Kopeckého, který ideu lázní v Plzni prosadil a realizoval.