Právě si prohlížíte Plzeň známá neznámá: Do Doudlevec

Plzeň známá neznámá: Do Doudlevec

V další letní městské výpravě vás zavedeme do malebné, trochu pitoreskní, průmyslové, ale i mírně vesnické čtvrti Doudlevce. Kdysi to bývala malá vesnice u Plzně, dnes je to součást města a prolíná se tu řada přístupů a záměrů.

Délka: 1 800 metrů
Trasa: https://mapy.cz/s/jogudusodu

Pojďme se tedy vydat na cestu. Pokud máte chuť, můžete se zatoulat hlouběji do borského parku a dojít třeba až do českého údolí a k Tyršovu mostu. Jestli ale chcete sledovat naši trasu, vraťte se poté zpět do ulice Edvarda Beneše. To abyste mohli obdivovat jednu naprosto nepřehlédnutelnou budovu takzvaného Gigantu.

Monumentální a rozsáhlá budova je součástí areálu bývalé Škody Elektrické stroje. Budova samotná nic špatného neprovedla, jen je tak nějak trochu větších rozměrů, nemyslíte? Člověk by skutečně musel být slepý, aby ji přehlédnul. Postavena byla v roce 1950 a sloužila a dodnes slouží k výrobě turbogenerátorů a hydrogenerátorů. Zkrátka strojů gigantických rozměrů. Pojďme však dál. Gigant samotný můžete ostatně obdivovat po celou dobu výpravy.

Pro příchod k doudleveckému nádraží využijeme poněkud děsivě vyhlížející podchod. Najděte v sobě dobrodruha a odvážně se vydejte vstříc dobrodružství. Nečekejte však souboj s pumou nebo lvem. Potřebujete jen zdolat podchod pod tratí z Plzně na Železnou rudu a dostat se tak na železniční zastávku Plzeň – Doudlevce. Tato trať pomyslně odděluje městskou část Doudlevce od Bor. A už jsme tady. Pokud máte rádi veliké budovy a industriální architekturu, ale tak trochu je ve vás i nostalgie po dobách minulých, jste na správném místě. Nádraží působící až venkovským dojmeme je hned vedle zmíněné haly Gigant.

Teď už jen překonáme koleje… Pozor, nejdřív se pořádně rozhlédněte… a můžeme pokračovat dál. Po mostě, který překlenuje vlečku vedoucí do areálu společnosti ETD Transformátory. Nyní už pomalu vstupujeme na území městské části Doudlevce. Tato oblast, rozkládající se na levém břehu řeky Radbuzy, leží tak trochu stranou pozornosti. A to je dobře. Díky tomu se zde totiž zachovala až téměř maloměstská atmosféra. Je tu klid a vy tak můžete nerušeně vyrazit na průzkum.

Tak jako všude v Plzni i zde najdete stavby lepší a horší. K těm lepším patří klasická zástavba menších rodinných domků, vilek a činžáků ze začátku minulého století. Na první pohled nesourodá směsice, která však tvoří ucelenou zástavbu příjemných rozměrů. I sem už však zavítal nešvar dnešní doby, který upřednostňuje pouze zisk a estetika nebo snad dokonce respekt k dřívější zástavbě naprosto chybí. Najde se zde však i pár výjimek.

Vzhled místních domů ovlivnila spousta faktorů. Nejdříve byly Doudlevce zemědělskou vsí. Odtud pocházejí staré statky. Občas se objevila i menší továrnička nebo mlýn.  Na přelomu 19. a 20. století však do Plzně zavítal průmyslový duch a tak se započalo s výstavbou určenou pro dělníky všech možných profesí. Pokud mi s tou vesnickou zástavbou nevěříte, můžete prozkoumat třeba ulici Mlýnské nábřeží. Jde o přehlídku menších domků s průhledy na továrnu, věž školy a všechny možné malé podivnosti maloměsta nebo chcete-li malé městské čtvrti.

A co dalšího je v Doudlevcích k vidění? Třeba místní nepřehlédnutelná budova školy.

Místní děti musely původně docházet až do dalekých Litic. Tam však byla škola německá a tak vznikla potřeba míti školu vlastní českou. Nešlo to však hladce. Doudlevecká obec totiž odmítala přispívat na školní pomůcky.  A tak se školní docházka odbývala po různu tu v Radobyčicích a tu třeba ve školách na Chodském náměstí.  Problém se konečně vyřešil v roce 1903, kdy byla postavena současná škola. Od školy se však přesuňme k dnešnímu centru Doudlevec.

Tedy spíše bychom měli říci, že se přesouváme k centrální křižovatce a benzinové pumpě. Právoplatné centrum zde totiž opravdu chybí. V místech, kde se potkávají ulice Mostní, Zborovská a Průmyslová to totiž mělo vypadat o dost jinak.

Jak bývalo zvykem, v obcích se o nedělích a svátcích sloužila mše svatá. V Doudlevcích k těmto účelům po nějaký čas sloužila kaple, která byla součástí budovy školy. Po jejím zrušení v roce 1922 začali místní usilovat o postavení kostela. Pro jeho stavbu se dokonce vybralo i dostatečné množství finančních prostředků, ale vše zhatila první světová válka. Po válce koupil místní kostelní spolek od armády dřevěný barák, který byl upraven na kapli sv. Václava. Ta byla dokonce v roce 1947 vysvěcena. Svému účelu sloužila až do osmdesátých let 20. století. Zbytky kaple bohužel v roce 2019 vyhořeli a dnes na místě nenajdete vůbec nic. Na dva snímky objektu se můžete podívat na webu Křížky a vetřelci.

(Počet návštěv 19 times, 1 Navštíveno dnes)

Napsat komentář