Tohle místo známe asi všichni. Místo, kde se nachází fotbalový stadion, lezecká stěna a další sportoviště. Nicméně název tohoto místa zní Štruncovy sady! Kam zmizely sady a proč už dnes není tohle krásné zákoutí pevnou součástí jádra města? To vám ukáže další díl série Plzeň známá neznámá.

Video si můžete pustit zde.

Vypravme se nyní prozkoumat sportovně vycházkovou oblast, kterou určitě dobře zná každý Plzeňan. Dnes toto místo známe jako Štruncovy sady, ale v historii neslo názvy Obcizna, V cípu, Bockswiese či Pod Prachárnou, Městský sad anebo Pecháčkovy sady. A měnila se i jeho podoba. Původně šlo o samostatný ostrov sevřený řekou Radbuzou a Mží od města oddělený ramenem Mlýnské a Soukenické strouhy. Obě strouhy však byly postupně zasypány.

A měnilo se i využití. Nejdříve se zde pásl dobytek na takzvané obecní louce – Obcizně a vše plynulo v pomalém tempu. Ovce a kozy však po třicetileté válce nahradilo vojenské cvičiště. Později chtělo město tuto lokalitu více zpřístupnit svým občanům. Proto se již v poslední čtvrtině 19. století začalo s budováním městských sadů. Vše bylo pečlivě plánováno městským zahradníkem a realizováno Jednotou pro zakládání sadů k okrášlení města Plzně. Pozůstatky z této doby dnes naleznete v místě, kde podchod z mlýnské strouhy ústí u cesty ke stadionu. Dřívější slávu městských sadů dodnes připomínají velké letité stromy.

Procházky a líné korzování parkem však přestali brzy stačit a lidé chtěli odpočívat aktivně. Proto se zde začaly objevovat první objekty spojené s utužováním lidské kondičky. Úplně první vlaštovkou bylo zbudování kluziště, avšak nejvýraznějším zásahem byla výstavba velkolepé sokolovny a to v letech 1893 – 1896. Od té doby byl osud místa jasně předurčen.

V padesátých letech minulého století začala již kompletní přeměna území a to na sportovně relaxační zónu města.  Budovali se tenisové dvorce, hřiště na volejbal, basketbal či házenou, střelnice a také lehkoatletický stadion. Nedlouho nato byl vystavěn i fotbalový stadion avšak v naprosto odlišné podobě, než jej známe dnes. Mnozí jistě pamatují na slavnou bránu Borců, která padla při poslední přestavbě.

V sedmdesátých a osmdesátých letech však přišla obrovská rána. Začalo budování několikaproudé silnice, která se zakousla do dříve poklidného zákoutí. Autům tak byla obětována velká část Štruncových sadů, které byly kompletně odříznuty od města. Průtahu padly za oběť i Otakarovy sady a prakticky celá čtvrt Rychtářka, jejíž území však zůstalo podivným pustým placem. Dodnes je oblast mezi budovou Radovánku a sokolovnou velmi znehodnocena neustálým burácením aut a nutností proplížit se do centra města buďto podchodem, anebo jako krysa pod mostem.

Pokud chcete utéct z dosahu aut do příjemnějšího klidu, vydejte se okolo sokolovny třeba za turistickou megastar Plzně. Tou je samozřejmě pivovar, na jehož nádvoří se můžete dostat i novou lávkou z roku 2012, která spojuje právě Štruncovy sady a nádvoří pivovaru.

Jestli však neholdujeme sportu a pivovar znáte jako svoje boty, vydejte se dále za nosem a objevíte plzeňskou specialitu, kterou je soutok řeky Mže a Radbuzy. Tímto soutokem se pak rodí řeka Radbuza. Zde uvidíte, že při soutoku dvou řek nemusí jedna pohltit druhou, ale společně můžou vytvořit řeku třetí.

Cestu zpět do města jsme zvolili podél řeky Mže, odbočili jsme vlevo ke stadionu a následně k budově Radovánku. A závěrem jedno doporučení. Vypravte se sem hned několikrát a zkuste si vždy vybrat jinou denní dobu. Atmosféra se zde totiž neustále mění a vy tak můžete zažívat nové a nové zážitky z tohoto zastrčeného koutu města na soutoku dvou řek.

Zajímavé odkazy:
Štruncovy sady na PAMu
Štruncovy sady na encyklopedii města