Dnes vás vezmeme do praku, který patří mezi ty nejhezčí v Plzni. Hojně navštěvované místo je však také spojeno se zajímavou historií. Pojďte s námi prozkoumat prak Potoční.

Díl si můžete pustit zde.

Vyrazili jsme do Doubravky a do jednoho z nejkrásnějších parků Plzně. Není to žádný zelený čtvereček uprostřed zástavby, ale přírodní park položený v dynamickém terénu s řadou velmi zajímavých prvků. Ráj nejen pro děti, ale i pro dospělé, kteří si zde mohou najít své místečko, relaxovat, či si zde dát schůzku.

Park Potoční má ale také košatou a zajímavou historii svého vzniku! Ještě před dvěma stoletími bychom tu nalezli vršek, kterému se říkalo pohodnice. Neříkalo se mu tak náhodou, ale proto že pod vrškem stála pohodnice! Dům, taky nazývaný rasovna, obýval pohodný. Byl často spolupracovníkem kata, ale jeho práce byla praktičtější. Odklízel uhynulý dobytek, pomáhal dobytku nemocnému, chytal a hubil toulavé psy. Prostor za jeho chalupou byl nazýván mrchovištěm, protože právě sem se mršiny dobytka zahrabávali. Uf, a to je to dnes tak pěkné místo!

Nemějte však obavy, je to už dávno, co tu bylo mrchoviště. Později zde byly otevřeny dva lomy. Jeden na písek druhý na kámen. Tehdy se z vršku stala krajina plná skalek a zákoutí. Skutečná historie samotného parku začíná až za první republiky a to místními skauty. Ti zde v roce 1929 dokončili svoji první klubovnu a tehdy ještě většinou holé návrší využívali ke svým hrám. I když byli skauti za nacistické okupace zakázáni, starali se o prostor dál. Právě za druhé světové války zde vznikla první síť cest a zrodil se základ dnešního parku. V době socialismu místo udržované skoro nebylo a pod názvem park Pionýrů sloužilo pro branná cvičení.

Až v roce 1996 začala postupná obnova zanedbaného parku zarostlého náletovými dřevinami. Projekt vzešel z architektonického návrhu, a jeho realizace byla dokončena v roce 1998. Ve stejném roce pak park dostal čestné uznání v Grand Prix architektů 1998 v kategorii krajinářská architektura. Celý projekt dbal na zachování původních myšlenek a rozvržení parku. A tak například vzniklo originální rozdělení inspirované skautskými hrami. Dolní louka byla koncipována jako místo indiánské, zatímco lávka s věží jako pevnost bělochů.

Celý park byl zkrášlen spoustou zajímavých zákoutí, místeček a drobných dřevěných a kamenných detailů.  Například ve spodní části v místech bývalého kamenného lomu, se přes Hrádecký potok klene dřevěný most. Nad mostem je vztyčena dvojice kamenů připomínajících oltář. Hned vedle je mohutný kamenný stolec.

Po zdolání klikatých cestiček se dostanete k totemu, který vévodí prosvětlenému prostoru. Je odtud krásně vidět na vrch Chlum. Pod vrchem s totemem se nachází volný obdélný prostor – pozůstatek po pískovně. Intimní prostor přímo zve ke hrám. Dá se do něj projít kamenným vstupem prostupujícím svah. Fantazie sama!

Za volným prostranstvím se přes rokli klene dřevěná lávka, skrz kterou vede jedna z cestiček parku. Park samotný je na kraji Doubravky a je skvělým výchozím bodem pro cestu do Bukovce, na Chlum či k Berounce.

Zajímavé odkazy:
O parku na plzeňské encyklopedii
Historie doubraveckých skautů