Poslední letní prázdninová výprava do obcí nedaleko Plzně. Na závěr jsme si nechali největší navštívené město, které je zhruba 11 kilometrů od krajského města. Je plné památek, zajímavých příběhů a hezky se na něj kouká ze všech stran.
Video si můžete přehrát zde.
Vypravili jsme se do města, jehož jádro je městskou památkovou zónou a skrývá nepřeberné množství památek a zajímavostí. Dalo by se tu natočit hned několik samostatných dílů, takže to vezmeme dnes jen telegraficky. I tak vás toho čeká dost. Třeba řada měšťanských domů, velký barokní kostel, tajemná hrobka, dům s legendou a zajdeme i na židovský hřbitov. Pojďme na to.
Mimochodem, je důležité důsledně používat Město v názvu. Jsou totiž tři Touškovy. Touškov, Ves Touškov a Město Touškov. Místní jsou na výslovné označení svého města patřičně hrdí.
Jádro Města Touškova je unikátně zachovalý soubor domů, které mají většinou gotické základy, renesanční a barokní zdi a klasicistní umírněné fasády. Domy jsou zde široké s velkými průjezdy. Město bylo totiž hybridním sídlem, kde žili sice měšťané, ale po většinu roku obhospodařovali svá pole. Vznikly tu tedy domy kombinující tyto dva odlišné způsoby života. Krásně to ukazuje ten nejstarší dochovaný – uprostřed průjezd, po jedné straně dvoupodlažní obytná část a na druhé stejně vysoká jednopodlažní část hospodářská. Sklep a některé zdi domu jsou snad už z konce 13. století. V současnosti je dům určen k demolici.
Kolem Čemínské ulice stojí domy trochu odlišné. Jsou užší, vypadají více městsky a mají velmi malé pozemky. Jedná se o domy bývalé židovské čtvrti. V urbanismu města je čtvrť dobře vidět. Židé nesměli vlastnit půdu a pracovat v zemědělství a tak si stavěli i odlišně uspořádané domy. K jednomu z nich se váže i legenda.
Dům s portálem vročeným do roku 1769 je ukázkou vyspělé barokní architektury. Někdejší majitel domu Löbel byl prý bohatý a skrýval doma poklad. Mnozí lupiči a zvědavci, kteří se během jeho života i po něm do domu vloupali, však nic zvláštního nenašli. Jeho pokladem byla totiž obsáhlá knihovna, kterou prý lupiči nechtěně nechali shořet – mysleli si, že je bezcenná.
A právě Židé stáli v 19. století za velkým rozvojem zdejšího obchodu a také u nástupu průmyslové éry. Založili zde totiž první touškovskou továrnu. Byla to tedy spíše manufaktura, kde se třídilo ohromné množství vlny, která se pak z Touškova rozvážela do velké části Evropy. To bylo na počátku 19. století. Dnes se v opraveném domě poněkud zmatečně pojmenovaném Velký Špýchar dobře najíte.
Dominantou Touškova je ovšem pozdně barokní spíše už rokokový kostel sv. Jana Křtitele. Stavba dokončená v roce 1777 nese rukopis barokního stavitele Haffeneckera, žáka slavného Dienzenhofera. Kostel stojí na kopečku, který byl kdysi zřejmě místem dávné touškovské tvrze a ještě později tu pak stával gotický kostel. Hned vedle kostela je velká fara.
Fara měla totiž sloužit jako letní rezidence kladrubských proboštů a plnit i role hospodářské. Díky tomu je v patře malovaný sál, stavba je rozlehlá a spojená s rozsáhlým hospodářským zázemím. Velikostně i výzdobou spíše připomíná malý zámek.
Nyní se přesuneme na okraj Touškova, kde nás čeká jedna neuvěřitelná pohřební kaple. Unikátní novorománská kaple z poloviny 19. století, nabízí místo posledního odpočinku několika členům rodiny podnikatele Starcka, který stál za mohutným rozvojem chemického průmyslu na Plzeňsku. Těžil a zpracovával kyzové břidlice, a pokud chcete vědět víc, pusťte si díl o dolu Kristián v Božkově.
Kousek za Touškovem je starý židovský hřbitov. Dnes je zpustlý. Býval to však jeden z největších židovských hřbitovů v Čechách. Ještě před druhou světovou válkou zde byly náhrobky až z 16. století. Tedy z doby krátce poté, co byly židé z Plzně definitivně vypovězeni. Hřbitov poničili nacisté v roce 1939, ale největší ránu mu zasadilo až období socialismu, kdy bylo přes tisíc náhrobků použito jako levný stavební materiál. Dnes je to velmi atmosférické místo s pár posledními náhrobky, které je krásné zejména na podzim a na jaře.