Jdeme se podívat do domu, který je nejen hezký zvenčí, ale také má velmi cennou náplň. V ulici Bedřicha Smetany, kousek od Branky totiž sídlí knihovna města Plzně. Ústřední sídlo hlavní městské knižní instituce je vskutku důstojné. A díky knihovně budeme moct dům prozkoumat od sklepa až po půdu.
Na tomto místě stávaly dva staré plzeňské domy. Ty koupil vrchní sládek měšťanského pivovaru Adolf Bayer a začal zde v roce 1912 plánovat stavbu nového obytného a obchodního domu. Plány mu tehdy vypracoval vídeňský architekt Ludwig Tremmel. Navrhl mohutný čtyřpodlažní palác. Symetrická novoklasicistní fasáda byla doplněna trojúhelným štítem. V přízemí měly být původně tři obchody a nahoře se mělo bydlet. Samotné stavby se pak ujal stavitel František Němec a přišly změny. Místo obchodů měla v přízemí sídlit Anglo-rakouská banka a tak celé první dvě podlaží přepracoval do současné podoby. Stavba proběhla v roce 1914. Dnes tu můžeme obdivovat hlavně uprostřed umístěný velký portál podepíraný dvěma polosloupy.
Zajímavostí je, že vedle stojící dům na rohu s ulicí Bezručovou, byl stavěn ve stejné době a pochází také od Ludwiga Tremmela. Podobnost obou domů je dodnes dobře vidět..
Ještě než vstoupíme do budovy, stojí za pozornost čtveřice keramických reliéfů, které zdobí spodní část pilastrů domu. V roce 1975 je vytvořil sochař, keramik, malíř, grafik a pedagog Jaroslav Votlučka. Představují Drama, Poezii, Prózu a Filozofii.
Průzkum interiéru začínáme tam, kam zavítala již většina plzeňských čtenářů. Hlavní prostor byl pro knihovní účely upraven v roce 1960 a od té doby tu najdete beletrii, naučnou literaturu pro děti i dospělé, časopisy, denní tisk, audioknihy, komiksy a mnoho dalšího. Ale, je tu i památka na dřívější bankovní provoz. Ano, nahlížíme do bývalého bankovního trezoru. Dnes tu tematicky najdeme knihy zamřené na krimi.
Další zajímavostí v hlavním prostoru je dvojice maleb na stěnách, nesoucí název Život s knihou. V roce 1960 je vytvořil plzeňský výtvarník Jiří Kovařík. Dlouho však byly zakryté. Po roce 1968 se Kovařík pro své politické názory ocitl na černém seznamu a jeho dílo nemohlo být viditelné. Znovu byly malby odhaleny a opraveny v roce 2002.
Knihovna nepůjčuje jen knihy, ale pořádá také osvětovou a vzdělávací činnost, doplňuje fondy a je zaměřena na vytváření sbírky regionální literatury. K dalším činnostem proto slouží i další prostory. Ty spojuje nádherné schodiště s propracovaným zábradlím. Z doby výstavby domu se na odpočívadlech zachovala nejen dlažba, ale i okna s leptanými skly. V nejvyšším patře pak celé schodiště vrcholí halou se stropem ozdobeným štukovou výzdobou.
Možná se ptáte, zda má tato budova také sklep. Můžeme odpovědět, že ano. A rovnou se tam podíváme. Jsme v historickém jádru, takže jsou tu sklepy spletité a to i přesto, že pochází až z doby výstavby domu. Najdeme tu další knihy, tajemná zákoutí, památky na doby minulé i prostory k dalšímu rozvoji.
Ve sklepě jsme už byli, takže nám zbývá půda – další prostor, kam zatím veřejnost nemůže. Na půdě je pěkné kruhové okno s průhledem na věže synagogy. To ale není poslední zajímavost. Z půdy je možné vystoupit na terasu. Z malé terasy je možné spatřit hotel Slovan, měšťanskou besedu, domy v sadech a taky Branku.
Ústřední budova knihovny města Plzně je skutečně krásná. Sídlo knihovny bude v následujících letech čekat rozsáhlá rekonstrukce, která rozšíří nedostačující prostory této cenné instituce, kterou vyžívá velké množství lidí. Zpřístupněna by měla být třeba půda. Dům by však neměl přijít o žádnou ze svých historických hodnot.
Na závěr bychom chtěli poděkovat městské knihovně, že nám umožnila v budově natáčet a také Lence Kotroušové, která nás budovou provedla.
