Dnes se vypravíme do jedné z nejzajímavějších budov města. Pozdně funkcionalistická stavba plná unikátních technických řešení, která navíc stále slouží svému původnímu účelu.

Video si můžete přehrát zde.

Jedná se o budovu Českého rozhlasu, která se může pyšnit mnoha unikátními technickými řešeními a také vytříbenou architekturu. Budovu dnes prozkoumáme podrobně. Zvenčí, zevnitř, podíváme se do sklepa i do studií.

O zřízení rozhlasu se v Plzni uvažovalo už v roce 1928, ale první vysílání uskutečnili až povstalci v květnu 1945 díky zabavené německé vysílačce, jejíž replika stojí před budovou. Nicméně už v roce 1946 byla vyhlášena architektonická soutěž na samostatnou plzeňskou rozhlasovou budovu, v níž zvítězil kolektiv pod vedením Karla Tausenaua. A byla to velká událost, protože plzeňská budova se stala první stavbou projektovanou přímo pro rozhlas. V Plzni tak bylo možné realizovat stavbu dle náročných požadavků rozhlasového vysílání. To ale ještě uvidíte.

Autoři navrhli komplex jako funkcionalistickou moderní budovu s plochými střechami, terasami a stavebně oddělenými částmi odpovídajícími funkcím, které měly plnit. Náročná stavba měla být rozdělena do třech etap výstavby. Nejprve bylo v letech 1947–1953 vybudováno západní křídlo na půdorysu písmene L, na něj navázala stavba studií, které mají obdélný tvar. Tato část byla uvedena do provozu roku 1956. Na stavbu třetí etapy s koncertním sálem však už nikdy nedošlo – památkou je chybějící keramický obklad na jedné ze stěn.

Architektura využívá ještě prvorepublikové funkcionalistické tradice. Krom pobytových teras na střechách můžeme obdivovat krásný keramický obklad celé budovy a pásová okna. Schodiště jsou naopak skryta za vysokými prosklenými stěnami. V tíživé době padesátých let čelil návrh velké kritice, mnozí by zde raději viděli sorelu, reliéfy pracujících a novorenesanční dekor. Nakonec byla navržená architektura uhájena.

Pojďme dovnitř. Za vrátnicí se nachází ústřední prostor foyer. Budova byla navržena jako místo, kam bude veřejnost pravidelně docházet a tak tu nalezneme šatnu a velký převýšený prostor s dostatkem světla. Křivka pultu šatny kopíruje křivku balkonu. Prostor zároveň odděluje studia, a kanceláře. Je to takové komunikační srdce stavby.

Srdcem stavby jsou však studia. Výstavba studií podléhala náročným požadavkům provozu tehdejšího rozhlasu. Najdeme tu čtyři nahrávací studia, přičemž dvě největší z nich mají úctyhodnou plochu 1 350 a 1 500 m2. To největší slouží pro nahrávání plzeňské filharmonii.

Druhé velké studio je místem, kde se odehrávají koncerty, činohry a občas se zde nahrávají velké rozhlasové pořady. Jsou tady dvě zajímavosti. Jednak schody, které využívají dva odlišné materiály. Kámen a dřevo. Důvod této zvláštnosti je nasnadě. Pokud potřebujete do pořadu nahrát chůzi po schodech, tak váš hrdina může jít po městských kamenných schodech, anebo po vrzajících dřevěných. Druhou zajímavostí je odhlučněná místnost, která eliminuje dozvuky. Ta se nazývá Plener.

Nahlédli jsme i do dalších dvou menších studií. Průvodcem nám byl mistr zvuku a znalec rozhlasové budovy a techniky Roman Kropáček. Zde vám ukážeme režii takového studia. Ústředním přístrojem je rozsáhlý zvukový pult s počítačem, což je docela očekávatelné. Nicméně i zde přežívá řada zajímavých technických přístrojů z minulosti. Vzpomenete si ještě na magnetofonové pásky? Na těch byl kdysi nahrát veškerý zvukový archiv rozhlasu a dodnes jsou z tohoto archivu některé zvuky využívány. A to i přes jejich pokračující digitalizaci. Pult na práci s těmito záznamy je stále funkční a sem tam se využije.

Další zajímavostí je analogový vyvolávací systém. Šest světel mohlo blikat v různých kombinacích. Každý zaměstnanec měl svůj kód, a když se rozblikal, věděl, že je po něm sháňka. Světýlka jsou ve studiích, režiích, ve sklepě i na recepci. Dokonalost doby předmobilové.

A když už mluvíme o studiích, musíme do sklepa! Protože největší studia využila unikátní technické řešení. Byla postavena na železobetonových sloupech a uzavřena pláštěm dvojitých stěn i stropů, což zajistilo zvukovou izolaci místností. Studia jsou tak stavebně oddělena od zbytku budovy, což dobře dokumentují mezery mezi betonovými bloky ve sklepě.

Kromě vyspělého akustického řešení rozhlasová budova disponovala i nejmodernějším technickým vybavením včetně ventilace a teplovzdušného vytápění. A k vytápění sloužila rozsáhlá kotelna v nejnižším patře, kam zrovna směřujeme. Dnes je tu čisto a spousta místa, ale ohromné násypky ve stropě poukazují na to, že se tudy do prostoru sypalo uhlí. Uhlí tu společnost dělaly velké kotle. Dnes je budova vytápěna z plzeňské teplárny. Prostor tak přímo vybízí k natáčení nějakého filmu.

Ve sklepě vám ukážeme ještě další dvě zajímavostí. Tou první je prostor, kam se zasouvá mříž, která byla schopna uzavřít vstup do budovy. Ukazujeme jí proto, že v roce 1968 hrála svoji roli při obraně budovy. Zatímco plzeňský rozhlas stále vysílal, ostatní byly umlčeny invazními armádami, které obsadily zemi.

A protože budova byla stavěna krátce pod druhé světové válce a v době začínají války studené, má také rozsáhlý protiletecký kryt. Dnes slouží třeba jako archiv, ale ocelové dveře a sem tam nějaký nápis či vybavení, stále poukazují na tíživou minulost. Pojďme ale ze sklepa zase nahoru.

Neopomněli jsme navštívit také vysílací studia, která se nachází v nejstarší části budovy a odkud se dodnes vysílá.

Na závěr jsme si pro vás nechali něco, co můžete po domluvě navštívit i vy. Rozhlasové muzeum, které je plné historické vysílací techniky. Najdete tu například historické diktafony, studio vybavené stejně jako v roce 1968, první zdejší počítač a třeba také snímek toho, jak měla vypadat budova rozhlasu i s koncertním sálem. Součástí jsou i kouzelné dveře, které sice nikam nevedou, ale dlouhá desetiletí vedly do nesčetných míst. Ano, právě jejich zvuk se používal při nahrávání rozhlasových pořadů…

Na závěr bychom chtěli poděkovat Kateřině Dobrovolné, která nám prohlídku zařídila a panu Romanu Kropáčkovi, který byl skvělým průvodcem a znalcem. Vám doporučujeme využít některý z dnů otevřených dveří.

Související zajímavosti
Rozhlas na PAMu