Významná dominanta čtvrti Doubravka, která vznikla ještě v době, kdy byla Doubravka samostatnou obcí. Škola z roku 1902 má honosnou novorenesanční fasádu a my se tentokrát podívali do sklepů i na půdu. A co bude s momentálně opuštěnou budovou dále?
Díl si můžete přehrát zde
Nedaleko bývalé návsi v Doubravce, přímo naproti krásnému parku na Habrmannově náměstí, stojí velká a důstojná budova bývalé obecné školy. Monumentální stavba byla ve své době znakem nového rozvoje Doubravky. Vždyť v době vzniku v roce 1902 stála za vsí obklopená poli a čněla vysoko nad všechny doubravecké domy.
Škola byla v Doubravce už dříve. Nejdříve u kostela sv. Jiří a v polovině 19. století byla postavena nová budova ve Hřbitovní ulici, kde dnes sídlí policie. Brzy však ani tato nová škola nedostačovala a bylo potřeba postavit novou. Ačkoli byla stavěna v roce 1902, její kabát je novorenesanční. Tehdy moderní secese byla brána jako poněkud rozjuchaný sloh zbohatlíků a novorenesance byla v dobovém pohledu důstojná a krásná. Při pohledu na současnou budovu můžeme jen souhlasit. I přes aktuální zašlost je ta krása stále vidět.
Souměrná budova měla dva vchody. Jeden pro dívky, druhý pro chlapce. Společným prostorem byla tělocvična, která nahradila tehdy běžnou kapli, která se v doubravecké škole nenachází. Na fasádě nalezneme několik zajímavých detailů. Například čtyři pěkné sochy umístěné v nikách na čele fasády. Jsou to múzy umění, průmyslu a na druhé straně vědy a možná překvapivě orby. Prací a vzděláním k lepší budoucnosti.
Fasáda otočená čelem k Masarykově ulici je korunována etážovým štítem. Radost pohledět. A ještě jeden detail. V nice zazděného vstupu je pamětní deska upomínající na rodáky z Doubravky, kteří za druhé světové války bojovali jako letci v Anglii.
V osmdesátých letech se hlavní vstup přesunul do Školní ulice. Umožnila to přístavba šaten, která je vstupem dodnes. Dnes je budova zcela prázdná. V historii zde krom obecné školy byla také 6. základní škola a do roku 2013 zde sídlila plzeňská konzervatoř. Interiéry tak měly pestré využití a pořád se zde něco přestavovalo. To je dodnes patrné. Látání a lepení by však měl být konec, tuhle stavbu čeká oprava, přestavba a nové využití. K tomu se ještě vrátíme.
Dispozice budovy je typická pro dobu vzniku a účel využití. Symetrické uspořádání se odvíjí od vprostřed umístěné tělocvičny. Směrem k ulici jsou třídy a na koncích chodby bývalé kabinety. V posledních letech využil prázdné prostory několikrát městský obvod, například v době pandemie. Většinu času je však uvnitř ticho a klid. Pouze tělocvičnu občas využívá mateřská škola. V době výuky musely děti bojovat s pozorností, protože výhled na Habrmannovo náměstí a Doubravku je tu zajímavý.
Co se takhle podívat někam, kam běžně studenti nezavítali? Třeba na půdu? Vedou tam úzké schody z druhého patra. Tato půda není na první pohled nijak tajemná. Je tu uklizeno a můžeme tak bez rušení obdivovat místní krov. Přesto nás tu zaujala jedna věc. Mezi jednotlivými částmi jsou zdi, skrz které prochází otvory opatřené pískovcovými portály.
Na půdě jsme už byli, takže je vám zcela jasné, kam zamíříme nyní. Jako vždy se snaříme i tentokrát dostat do sklepů a skutečně se to daří. Tyto prostory přímo volají po nějakém kavárenském využití. Prostředí je tu velmi příjemné.
Byli jsme na půdě, ve sklepě, takže zbývá už jen jediné! Skrz přístavbu z roku 1980 se dostáváme na zahradu školy. Rozsáhlý z velké části zelený prostor je srdcem nového centra Doubravky a doslova volá po otevření veřejnosti.
Ostatně budovu čeká nová budoucnost. Má se stát důstojným sídlem úřadu městského obvodu a sloužit opět lidem. Zahrada je nedílnou součástí plánů na přestavbu a my se těšíme, jak to dopadne. Rádi bychom proto slíbili, že sem s kamerou vrátíme, až se bývalá škola změní na novou radnici.
Na závěr bychom chtěli poděkovat Městskému obvodu a konkrétně paní Věře Zilvarové, která nám umožnila si budovu prohlédnout a ukázat jí tak i vám.
Zajímavé odkazy:
Informace o proměnách nájemců školy na plzen.eu
