Dnes vás vezmeme za jednou historickou ale i přírodní památkou. Je to tak trochu zapomenutý a tajemný kout, který se skrývá na zadním dvorku městské nemocnice. Objevte s námi Kopeckého pramen a sen o tom, jak se Plzeň měla stát lázeňským městem.

Video si můžete přehrát zde.

Míříme do místa, které není na první dobrou lehce k nalezení. Nachází se za mohutnou hradbou budov současné nemocnice. Stojí však za to se sem vydat. Svoji pěknou historií i poněkud skrytým umístěním, je to jedna z nejoriginálnějších lokalit Plzně.

Po průchodu mezi nemocničními budovami narazíte na malý park s fontánou, ve které se nachází socha. Tu vytvořil plzeňský sochař Zdeněk Jílek v roce 1985 přímo pro tento areál. Právě v osmdesátých letech se tento parčík stal součástí nové městské nemocnice.  Jeho historie je však mnohem delší.

Prameniště takzvaného Kopeckého pramene je oblast, kde vyvěrá železitá voda, která bývala v 19. století označována za minerální.  Samotný pramen je znám delší dobu a místní lidé k němu chodili prokazatelně už o století dříve, ale možná již ve středověku. Využití jeho vody k léčebným účelům ostatně zvažoval už plzeňský lékař Bernard Říha, kolem roku 1770.

Zlatá éra pramene přišla až se známým plzeňským purkmistrem Martinem Kopeckým, který měl sen, že se z Plzně stane lázeňské město. Ačkoli byl pramen poměrně slabý a jeho označení za minerální nebylo všemi odborníky přijímáno jednotně, stal se základem Plzeňskách lázní. Psal se rok 1833 a k místu vznikla doposud patrná alej s příjemnými cestičkami a nad samotným pramenem kolonáda zvaná tehdy templ. O pár stovek metrů jižněji byl pak založen lázeňský park a doprovodné budovy určené k provozu lázní.

Ukázalo se však, že pramen není dostatečně vydatný a přes mohutnou podporu tehdejšího města, se lázně proměnily na výletní místo s hospodou. Pramen byl však oblíbeným dále a stal se výletním cílem až do druhé poloviny 50. let. Historickou podobu tohoto místa pěkně ukazují mapy.

Už na mapě z roku 1840 je patrný zdejší areál. Alej vedoucí k prameni a nad ním dlouhá budova – původní kolonáda. V roce 1912 se zde nadále nachází parkově upravený prostor, ale kolonádu nahradil dřevěný altán. Na fotografické mapě z roku 1938 je vidět, že se jednalo o klidné upravené místo za městem, kam se chodilo na procházky. V šedesátých letech zde vznikl areál domova důchodců a okolí pramene nebylo udržované. Při výstavbě nemocnice v polovině 80. let byl prostor zahrnut do nemocničního areálu a parkově upraven. Bohužel se však ocitl za plotem.

Pramen všechny tyto změny přečkal, ačkoli dnes končí v kanalizaci. Je poměrně vydatný, prostor o rozloze 150 metrů čtverečních produkuje 0,4 litru vody za sekundu. Barva pramene jasně poukazuje na velké množství železa, které se ve vodě nachází. Její kvalita je však proměnná. Oblast je chráněná jako přírodní památka. Rostou zde javory, olše a břízy. V bylinném patře zase různé mechy a vodomilné rostlinky. K jejich obdivování je však nejvhodnější pozdější jaro. My jsme tu byly přeci jen o pár dní dříve. A jelikož podmáčené lokality jsou v naší krajině už vzácností, je tento prostor také ideálním místem pro množení hmyzu a různých obojživelníků. Když se zaposloucháte, zjistíte, že to zde mají rádi také ptáci.

Prostě skvělé místo k výletu, odvážnému průzkumu, či vzpomínka na sen o Plzni jako lázeňském městě.

Související zajímavosti:
O díle Dívka u pramene na webu Křížky a vetřelci
přírodní a historické zajímavosti o Kopeckého prameni na wiki