Když procházíte po březích Radbuzy směrem od centra například k Doudlevcům, narazíte na břehu řeky na dva kamenné pozapomenuté pilíře. K čemu tyto pilíře sloužily, jak jsou staré a co se o nic ví? To je téma aktuálního dílu série Plzeň známá neznámá.

Pilíře souvisí jak s nedalekou již zaniklou městskou plovárnou, tak kdysi slavnou plzeňskou papírnou. Kdysi tu totiž měla vést vlečka, která by papírnu napojila na železnici a trať do Klatov. A jak s tím souvisí plovárna? Plovárna totiž od svého vzniku řešila, že na břeh řeky, na kterém se nachází, svítí Slunce jen velmi málo. Padl tedy návrh, že by se na druhém břehu vytvořila takzvaná opalovací loučka.

Druhý břeh však patřil majitelům plzeňské papírny a město tak hledalo způsob, jak pozemky získat. Papírna souhlasila s pronájmem za podmínky, že město umožní zřídit vlečku přes Radbuzu do podniku. Oba subjekty se shodly a plovárna tak ve dvacátých letech získala opalovací loučku.

Vlečka z trati se také začala plánovat, ale hospodářská krize celý podnik zdržela. Nakonec se se stavbou začalo v předvečer událostí druhé světové války a za protektorátu se postavily již jen dva pilíře a několik nedokončených opěrných zdí. Plán na vlečku zůstal nenaplněn a ve stavbě se již nikdy nepokračovalo.

Pilíře tak již takřka devadesát let stojí bez jakékoli údržby na březích Radbuzy. Jsou krásnou připomínkou nejen neuskutečněných plánů a historie, ale také jasným pomníkem skvělého stavitelství první poloviny dvacátého století, které využívalo trvanlivé materiály a dobrou řemeslnou práci.