V letním speciálu vás bereme objevovat méně známé vesnice a městečka kolem Plzně. Společně hledáme známé i neznámé zákoutí, které stojí za to navštívit. Dnes vás vezmeme do zřejmě nejmenší vesnice, kterou jsme zatím navštívili. Do Kůští!
Video si můžete přehrát zde.
Je to vesnice sice malá, ale krásná a pro mnohé neobjevená. A i přes malé rozměry nás čeká pěkná cesta, parádní náves, památkově chráněný statek, křížek s krvavou legendou, Alpy a taky hrad! Ale popořadě. Kůští je součást Města Touškova a od Plzně je asi deset kilometrů daleko. A jak se do něj dostat? Třeba z Čemin.
Někdy je cesta cíl a u cesty z Čemin, odkud jsme vyšli do Kůští, to platí dvojnásob. Jdeme po červeně značené turistické trase a některé pohledy připomínají Šumavu či atmosférické letní filmy z minulého století. A kousek od Čemin je krásné odpočinkové místo s výhledem a památníkem.
Pamětní deska a vlající americké a české vlajky tu připomínají sestřelený bombardér, který se účastnil dubnového náletu na Plzeň v roce 1945. Jsou zde také dvě lavičky a krásný výhled do kraje. Ideální místo na svačinu.
Nyní pojďme dále po červené do Kůští. Ves je to malá a od dob jejího založení před více jak sedmi sty lety, ji stále tvoří jen zástavba kolem návsi. Dnes tu žije 53 obyvatel.
V minulosti dělal název Kůští kronikářům dost problémy. V zápisech kronik se můžeme dočíst o Costie, Kostye, Koustzie či Ghustz. Jméno prý připomíná jakousi výrobu kožek či vydělávání kůží, ale těžko říct.
Každopádně než vstoupíte na náves, měla by vás zaujmout jedna bývalá maštal. Proč? Protože, když u ní budete chvíli přešlapovat, možná se dočkáte osvěžení. Ale to musíte vyzkoušet sami.
Náves Kůští je malebný prostor, kterému vévodí kaplička skrytá pod korunami mohutných stromů. Kaplička byla postavena v roce 1924 a uvnitř je mnoho poutních obrázků a upomínek. Za kapličkou je odpočinkové místo, ze kterého se dají prohlédnout okolo stojící statky. Jeden by vás měl zaujmout na první pohled. Je to památkově chráněný statek č. 6.
Mohutný klasicistní areál z poloviny 19. století dodnes neztratil krásně komponovanou fasádu, pěkný vstupní portál a uvnitř jsou také dosud stojící klenuté maštale. Nyní prochází rekonstrukcí, přejeme novým majitelům šťastnou ruku.
Než z Kůští odejdeme – čeká nás ještě výprava na hrad, uděláme si odbočku k cestě do Chotíkova, u které stojí podezřelý pamětní kříž. V roce 1419 tu prý s Husity táhl Jan Žižka a byla tu svedena krutá bitva, při které se krajina topila v krvi. Prý i místní Kumberský potok docela zrudl. Místu se pak začalo říkat na Mordu a byl zde postaven kříž. Postupem doby se pojmenování komolilo, až se začalo říkat Za Martou. Kříž tedy asi husity nepamatuje, ale legenda je to pěkná.
Nyní nás čeká cesta k hradu Komberk. Ale ještě před tím se krátce zastavíme za značkou Kůští a nahlédneme do údolí potoka. Svah nad potokem jsou prý Alpy! Jméno prý získal tak, že když se tu ve třicátých letech 20. století stavěla nová silnice do Kůští, vykácely se lesy nad potokem a odhalil se tak bělavý svah tvořený pískem a pískovcem. Místní tomu začali říkat Alpy a to se dostalo i do map.
Hurá na Kumberk. Právě k tomuto hradu Kůští kdysi patřilo a tvořilo s ním a Dolním Vlkýšem malinké panství. Jdeme kolem hospodářského dvora, který převzal jméno po hradě. To mu bylo ve dvacátém století zkomoleno z Komberk na Kumberk. Jeho nenynější podoba je barokní. A stále se tu hospodaří.
Od statku je to už jen kousek na ostrožnu vypínající se nad Čeminským potokem, ne jejímž temeni stával minimálně od počátku 14. století hrad. Hrad to byl z větší části dřevěný a tak se do dnešních dnů dochoval jen ve skále zasekaný sklep. Pozorní průzkumníci však naleznou zbytky příkopů, které obklopovaly dost velké předhradí. Je to tady hezky polozapomenuté a většinou tu nikoho nepotkáte. Nejlepší je to tady na podzim či z jara, kdy chybějící listy umožní výhled do krajiny.
