Tentokrát vás vezmeme na průzkum jedné ulice s nečekaně bohatou historií. Ostatně pojmenování Jíkalka je trochu podivné a veskrze plzeňské. Dokonce se zde našel poklad!

Díl si můžete pustit zde:

Jak vzniklo podivné pojmenování na Jíkalce? Název patří mezi opravdu stará pomístní pojmenování a dokonce se k němu pojí i pověst. Původně se tu prý říkalo Hýkalka, dle dávného příběhu, kdy zde někdo slyšel hýkat nějakou zlou bytost. Jiná pověst mluvila o dávném knížeti Hýkalovi, který zde byl kdysi pohřben a později chránil Plzeň. Poté se jméno zkomolilo na Jíkalku. Je to originální na sto procent plzeňské slovo. A jeho vývoj neskončil. I dnes se najdou lidé, kteří říkají Jikalka s krátkým i. Stejně tak je to i s pojmenováním ulice Na Jíkalce, ani cedule na současných domech nejsou totiž jednotné. A třeba ještě v 19. století byl zaznamenán i německý název Gýkalka.

V roce 1896 zde probíhala stavba činžáku a při kopání základů se našla bronzová sekera, srpy, nože a několik dalších bronzových předmětů. Ty byly před více jak třemi tisíci lety uloženy do země za nejasných okolností. O týden později při dalším hloubení základů byla nalezena ještě větší vzácnost. V hlíně byl pohřben dobře dochovaný bronzový štít oválného tvaru! Nález evropského významu. Mnozí jej začali spojovat s pověstmi o pohřbeném knížeti, o kterém již byla řeč.

Nálezci naštěstí darovali celý bronzový poklad městskému historickému muzeu a to jej uchovalo až do dnešních dnů. V Západočeském muzeu si zmíněný štít můžete prohlédnout, pokud navštívíte stálou expozici Pravěk a raný středověk jihozápadních Čech.

Plzeň 19. století bylo špinavé, ale živé město, kde mezi činžáky prorůstaly továrny, dílny a všelijaké užitečné provozy. I na Jíkalce bychom jeden našli. Mohutný obytný dům na křížení ulic Na Jíkalce a Rybářská býval domem pana podnikatele Pergála, který kolem roku 1910 začal hned vedle něj připravovat stavbu moderního pivovaru. Místo pivovaru však nakonec otevřel Ledárnu, tedy podnik, který využíval polohy u řeky a v zimě z ní těžil led. Ten se po velkém dopravníku zavážel do skladu, kde pak vydržel po celý rok a byl k dispozici pro chladírenské účely. Nejčastěji jej využívali hostinští. Samotná ledárna už zanikla, ale doprovodné stavby kolem ní slouží dál a v jedné z nich je dnes ateliér.

Nejlepší nakonec. Jíkalka se do historie Plzně zapsala především jako místo, kde byla vytvořena první ledová plocha pro bruslení. Předchůdce zimního stadionu. Někdy v 80. letech 19. století využili místní tehdy volně meandrující Vejprnický potok a převedli jeho vody na vedlejší louky. Ty v zimě zamrzly a byla hotová umělá ledová plocha. Prý v té době nejlepší a největší v Čechách. Na blízkém svahu byla zřízená ohřívárna a bouda se zázemím a až do prvních desetiletí 20. století to bylo intenzivně navštěvované místo, kde se scházeli i různé plzeňské společnosti a spolky a sportovní organizace.

Ačkoli význam zdejšího kluziště upadl s otevřením ledové plochy na Střelnici, místní zde bruslili ještě v druhé půlce 20. století a dodnes na to rádi vzpomínají.

Související zajímavosti:
Expozice s bronzovým štítem z Jíkalky