Vesnicopis #1 – Z Kotouně do Lnářů

Vesnicopis #1 – Z Kotouně do Lnářů

Už to bude pár let, co sdílíme svoje výlety na facebooku pomocí fotek. Je to sice zajímavé, obrázky každého baví, ale nám to nestačilo. Nezachytí to ty správné okamžiky, naše autentické pocity z míst, okolní zvuky, které z neznámého místa dělají něco bližšího.

Proto jsme se v polovině roku 2020 rozhodli, že začneme na našich putováních natáčet podcast. Je to v podstatě něco jako pořad v rádiu, jen je šířen čistě v digitálním světě a můžete se k němu kdykoliv vrátit.

Navíc v době loňské pandemie šlo o příjemné zpestření jak pro nás, tak snad i pro naše diváky. Nyní jsme se rozhodli k těmto mluveným reportážím vydávat ještě krátký příspěvek, aby byly stravitelnější i pro ty, kteří jsou více vizuální a potřebují svoji představivost podpořit pár fotkami.

Tyto příspěvky budou krátkým shrnutím toho, jak náš výlet vypadal, jak jsme se na místo dostali, kolik jsme ušli kilometrů a jaké obce jsme navštívili. Prostě takové shrnutí podcastu v psané formě. Možná se dozvíte i něco navíc, co se do podcastu nedostalo nebo co se nám časem rozleželo v hlavě. Podcast totiž natáčíme během výletu tak, aby byl co nejvíce autentický. Může se však stát, že při všem tom rozptýlení okolo nás na něco zapomeneme.

No a pokud se na nějakou z námi absolvovaných tras vydáte, můžete si psanou formu vzít s sebou a kouknou na místa našima očima.

Z Kotouně do Lnářů

Délka trasy:  cca 20km

Způsob dopravy: vlak

  • cesta tam ( cca 45 – 60min.)  Plzeň – Nepomuk, Nepomuk – Kotouň
  • cesta zpět (cca 45 – 60min.)  Lnáře – Nepomuk, Nepomuk – Plzeň

Roční období: léto

Navštívené obce: Kotouň, Řesanice, Nezdřev, Hradiště, Lnáře

Kotouň

První písemná zmínka 1352, počet obyvatel 130 (r. 2011).

Z vlakové zastávky v Kotouni jsme se vydali po zelené turistické značce do Kotouně samotné. Z vlaku je to přibližně 2,5km. Můžete vyrazit i po silnici, ale to silně nedoporučujeme. Je dosti frekventovaná a znechutilo by vás to již na začátku. I když je cesta mírně do kopce, tak vede lesem a tudíž ani v létě nebude nijak náročná. Odměnou vám bude, že k dominantě obce, renesančnímu kostelu Narození panny Marie a zvonici z roku 1696, půjdete z kopce a budete ho tak mít jako na dlani.  Nebojte se vejít na hřbitov a kostel si pěkně obejít. Ve spodní části totiž naleznete místní kostnici, která obsahuje kosti lidí z původního hřbitova. Před kostelem se můžete posadit na příjemné místo pod starou lípou a obdivovat jak krásný kostel, tak starou faru a nebo třeba opodál stojící křížek. Až budete scházet dolů z kopce, nezapomeňte pozorovat okolní domy. Určitě na nich naleznete spoustu zajímavých detailů.

No ale nyní už pokračujeme dál přes hlavní silnici do druhé části obce. Míjíme klasiku českých vesnic hasičárnu, procházíme obcí a opouštíme ji po málo frekventované silnici.  Zhruba po 1 km, co opustíte obec, koukejte vlevo. Naleznete prazvláštní kapličku, kterou jako by si postavili místní ze staré elektrické skříně. Na mapách ji vyznačenou nenajdete, ale určitě stojí za průzkum.

A nyní míříme do obce Řesanice.

podivná kaplička
podivná kaplička

 

Řesanice

První písemná zmínka 1352, počet obyvatel 74 (r. 2011).

Přicházíme do nevelké obce Řesanice, na jejímž začátku nás přivítá parádní klasická stodola. Těch je ale všude spousta. Nás zajímá hlavně to, že Řesanice jsou od roku 1995 vesnickou památkovou zónou. Náves tvoří pěkný rybník, na kterém v době naší návštěvy kvetly lekníny a plavaly kachny. To hlavní se však v obci nachází při cestě ke kostelu Všech svatých, který je vidět z dalekého okolí, protože stojí na kopci. Cestou totiž potkáte spoustu pěkných chalup a také krásně opravenou sýpku, která bývala tvrzí. Pokud budete mít větší štěstí než my a někdo bude doma, zajděte se do stavení vedle tvrze zeptat, jestli vás pustí dovnitř.

Naše zastávka v Řesanicích byla neplánovaně dlouhá. Trávili jsme zde asi 2 hodiny, při kterých jsme okupovali místní autobusovou zastávku a čekali, než přestane pršet. Počasí se umoudřilo a tak jsme vyrazili dál. Čekala na nás obec Nezdřev.

mordor v Řesanicích
mordor v Řesanicích

Nezdřev

První písemná zmínka 1412, počet obyvatel 103 (r. 2020).

Schválně. Zkuste si název této obce říci 5× za sebou Nezdřev, Nezdřev, Nezdřev, Nezdřev, Nezdřev… Nezauzloval se vám jazyk? Tak nám skoro jo. Název je na této obci asi to nejzajímavější. Nenaleznete zde žádnou monumentální památku ani zajímavost. Přesto stojí za návštěvu. Za pozornost stojí množství kamenných staveb, zídek, zdí a všude se povalujících kamenů. Centrum obce tvoří barevné dětské hřiště z dob dávno minulých, pár popelnic a menší opravená kaplička. O kus dál na křižovatce ještě objevíte pěkná boží muka a křížek. Vydáme se okolo obecního úřadu vstříc další obci. Míjíme obří oboru plnou daňků, kde by se dalo strávit půl dne jejich pozorováním, ale máme před sebou ještě pěkný kus cesty. Pokračujeme přes hráz nově vybudovaného rybníka s loďkou a po nepochopitelně vyasfaltované cestě míříme do obce Hradiště.

Hradiště

První písemná zmínka 1227, počet obyvatel 225 (r. 2020).

Evidentně jsme v kraji kamenů, takže i v této obci naleznete spoustu drobných i větších staveb z kamene. To je ale asi tak jediné, co vás zde čeká. Samozřejmostí je kaple na návsi, která už by tedy vzhledem ke své velikosti mohla být menším kostelíkem a pomník padlým v 1. a 2. světové válce. To je ale asi tak vše. Zde jsme chtěli náš výlet ukončit a vydat se na vlakovou zastávku Hradiště u Blatné, která je vzdálena téměř 2km. Zbývalo nám však ještě docela dost času a tak jsme si řekli, že zvládneme ještě jednu obec. Největší z dnešního výletu. Přešli jsme tedy koleje a pokračovali dále okolo pěkné výklenkové kaple do Lnářů.

Lnáře

První písemná zmínka 1318 (možná 1313), počet obyvatel 703 (r. 2020).

Cestu do Lnářů jsme čekali trochu snazší. Zastihl nás však žár slunce a my jsme možná trochu zalitovali, že jsme se nedrželi původního plánu. Vlak už však ujel a nemělo smysl se vracet, když už jsme do obce dorazili. Vyrazili jsme tedy na průzkum. Ještě před návštěvou místního zámku jsme odbočili vlevo ke hřbitovnímu kostelu sv. Mikuláše  se zvonicí z roku 1776. Do kostela se nepodíváte, ale ze hřbitova je opravdu pěkný výhled na rozlehlý rybník.

Přes hráz rybníka se po silnici vydáváme k zámku. Stavba je to velmi pěkná s přístupem přes příkop, ale asi vás zklameme, protože na zámky moc nejsme. Prohlédneme si nádvoří, v místní průměrné kavárně se osvěžíme limonádou, pokrčíme rameny nad zpoplatněným zámeckým parkem a vydáváme se okolo zdi parku do kopce. Míjíme torza skleníků a pokračuje až ke krásné kapličce schovávající se za lesíkem. Cesta k ní se nehledá příliš dobře. Neváhejte proto zajít do lesa hned nad skleníky. Jednoduše se po chvíli vynoříte na poli a kapličku už pak dobře naleznete. Až od ní půjdete pryč, všimněte si krásného, ale bohužel chátrajícího hrázděného stavení, které bude po vaší pravé ruce. Je škoda, že takové skvosty mizí v zapomenutí.

Naším posledním zastavením při dnešním putování je bývalý klášter bosých augustiniánů s kostelem Nejsvětější Trojice. Stavba je to monumentální a krásná, ale s dosti pohnutým osudem. Odpočíváme na kostelních schodech a přemítáme o tragické historii tohoto místa. Ač jde o významný raně barokní kostel s oltářním obrazem od slavného umělce Petra Brandla z roku 1707, dnes zde tiše rozjímá a postupně chátrá. Celý areál po celou historii bojoval o své přežití až mu definitivní ránu zasadil komunistický režim, který v roce 1949 klášter nuceně vysídlil, následně zde vznikla ženská věznice a posléze psychiatrická léčebna, která zde sídlí dodnes.

Loučíme se s Lnáři v melancholické náladě z osudu kláštera a míříme již dosti znaveni na vlakovou zastávku Lnáře. Pes strážící koleje a bláznivě štěkající při sebemenším našem pohybu nám radost nezvedá, místní malý motorák ano. Spokojeně se vezeme směr Nepomuk a sledujeme letní krajinu za okny poskakujícího vlaku. Jsme sice vyčerpaní, ale spokojení s další společné výpravy, tentokrát i se zvukovým záznamem, o který se budeme dělit s dalšími dobrodružnými dušemi.

 

 

(Počet návštěv 156 times, 1 Navštíveno dnes)

Napsat komentář