Bývalo to místo plné lidí, kultury, dětského křiku, dobrého jídla a sportu. Městská plovárna byla každotýdenním cílem mnoha Plzeňanů a byla vystavěna opravdu velkolepě. Co z ní zbylo? Pojďme si zaplavat!
Video si můžete pustit zde.
Dobře. S tím plaváním to tak horké nebude. Jdeme sice na plovárnu, ale ta už nefunguje. Z doby, kdy to byla velká městská plovárna, však zůstalo zachováno relativně hodně.
Městská plovárna byla otevřena v roce 1910 a vedla do ní tato krásná brána, která byla ve své době osazena také kovanou mříží. Od brány se buď dalo sjet vozidlem po serpentinách, anebo využít schodiště, které vedlo na pěšinu směřující přímo ke břehu řeky Radbuzy. I přes značné zanedbání a ztrátu všech kovových prvků jsou brána i schodiště stále krásné. A zajímavost. Ve své době sem po Doudlevecké třídě zajížděla také tramvaj!
Na začátku dvacátého století zde krom městské plovárny byla také plovárna vojenská a chystala se stavba velkých lázní. Lidé se chodili koupat k Boleveckým rybníkům a všude bylo plno. Proč? V tehdejších bytech ještě nebyla standardem koupelna a tak byly plovárny a lázně masově využívání k očistě těla. Ve dvacátém století však už krom očisty šlo také o sport, pěstování hygieny, setkávání a lidé si nově oblíbili i opalování a slunění. Byla to taková kulturní záležitost. Stará městská plovárna u dnešního Wilsonova mostu už nestačila a tak vznikla tato krásná nová.
Tvořila jí dodnes zachovaná ústřední budova s restaurací a zahrádkou, břehy zpevněné kamennými terasami, více jak 170 dřevěných převlékáren, sprchy a dřevěné bazény, které se spouštěly přímo do řeky. Stavba byla navržena architektem Josefem Farkačem. V dobách největší slávy zaujímala plovárna plochu přes 6.000 m2 a návštěvnost se o víkendech a svátcích pohybovala přes 4.000 lidí za den! Dokonce tu fungoval bezplatný přívoz na druhý břeh, kde byla opalovací loučka.
A proč už tu plovárna není? Byla uzavřena v roce 1965. Důvodem byla řeka stále více znečištěná průmyslovým kalem a také horšící se ovzduší. Břeh na dlouhé roky osiřel, dřevěné budovy se rozpadly. Poslední stojící dřevěná stavba je dnes za plechovým plotem a chátrá. Hlavní budova sloužila řadě účelů, dnes zde sídlí Program následné péče Centra protidrogové prevence a terapie. Veranda bývalé restaurace byla přestavěna na garáže. I hlavní budova doznala řadu zjednodušujících úprav.
Druhý život plovárny začal v roce 2013 díky iniciativě spolků Maják Plzně a Pěstuj prostor. Nadšenci z těchto spolků okolí zkulturnili, provedli drobné opravy a upravili zmíněné garáže na zázemí nového kulturního místa. Konaly se zde tančírny, promítaly se zde filmy, přibyla dřevná mola a lidé sem začali pravidelně chodit za kulturou. Projektu pomohlo i kulturní oživení v roce 2015, kdy se Plzeň stala evropským hlavním městem kultury. A přes řeku se rozjel přívoz, který obsluhovali dobrovolníci.
Od roku 2019 však plovárna nefunguje. Zázemí plovárny vyžaduje rekonstrukci a tu město, jakožto majitel, zatím neprovedlo. Dřevěný parket mezitím obsadila auta a zarůstající kamenné zdi a schody čekají, až se pohnou ledy. Pevně věříme, že plovárna nakonec bude mít i svůj třetí život. Byla by škoda takové místo nechat zcela zaniknout.
Zajímavé odkazy:
Facebook plovárny s mnoha fotkami z konaných akcí
PDF verze výstavy o plovárně.
